Mezigenerační propast

Jedinec se v průběhu života psychologicky vyvíjí a stejně tak se vyvíjí jeho názory a hodnoty. Lze konstatovat, že u mladých lidí převažují sklony k idealismu a až utopickým názorům, zatímco s přibývajícím věkem se člověk stává realističtějším a praktičtěji orientovaným. Naopak co se týče otevřenosti novým trendům a schopnosti se učit a adaptovat na měnící se prostředí, tu s věkem ztrácíme. Není tedy divu, že častým zdrojem rozdílů mezi generacemi bývá jejich různý přístup k technologiím moderním ve vztahu k době, o které mluvíme.[1]

Jedinec je ovlivňován svým okolím a názory, se kterými přijde do styku. Společnost, ve které jedinec vyrůstá, je přitom proměnlivá, postupem času se mění politické, ekonomické a kulturní prostředí. Jedinec, který se v takovéto společnosti ocitá, je přímo ovlivněn tím co se v ní právě teď děje. Názory, které si vytvoří, proto nemusí být nutně stejné, jako názory předchozí generace, která byla vystavená jiným podmínkám. Předpokladem pro vytvoření mezigenerační propasti je tedy, z tohoto pohledu, historická odlišnost mezi dobami, kdy odlišné generace vyrůstaly.[1]

Generace, která tvoří nejpodstatnější část ekonomicky aktivní populace, se nachází v dominantním postavení oproti těm, které ji předcházejí a následují. Podle názorů a hodnot této generace se odvíjí chod společnosti a utváří se jakési mainstreamové měřítko, kterým se hodnotí jak historie, tak také veškeré společenské jevy. Předcházející generace byla vytlačena do pozadí, kde plní spíše roli pozorovatele než tvůrce této doby, kterou vnímá a hodnotí prostřednictvím svého vlastního, historického systému názorů a hodnot. Oproti tomu generace následující, tedy generace, která se nyní nachází v pre-produktivním stádiu, je konkurentem dominantní generace, kterou časem nahradí. Než se tomu ale tak stane, formuje si tato část populace vlastní názory a životní styl, který často staví do opozice vůči mainstreamu představovaném jejich rodiči a jejich vrstevníky.[2]

Hlavním praktickým dopadem generační propasti je rozdíl v jazyku a komunikaci. Každá generace s sebou obvykle přináší nový slang, který je té předchozí generaci neznámý. Tento nový jazyk přitom pomáhá nové generaci odlišovat se od té předchozí, zároveň však dopomáhá k vytvoření komunikační bariéry mezi jednotlivými generacemi. Nově vzniklý jazyk se obvykle promítá i do kultury dané generace. Doba jeho trvání je však omezená a jeho konec definitivně stanovuje příchod nové generace.[3]

Dalším příkladem rozdílnosti generací jsou technologie, které jsou danou generací využívány. Obecně v moderní společnosti platí, že každá generace spolu nese určitý technologický pokrok a tudíž i technologii, která jí je vlastní. Rozdíly mezi generacemi pak znamenají obtížné používání stejné technologie mezi více generacemi.[4]