Mezigalaktické cestování

Cesty do jiných galaxií podsvětelnou rychlostí by vyžadovaly cestu dlouhou od stovek tisíc až po miliony let. K dnešnímu dni byl vyroben pouze jeden design, jako je tento.

Hyperrychlé hvězdy byly předpovězeny v roce 1988[5] a objevit se je podařilo v roce 2005,[6] Tyto hvězdy se pohybují rychleji, než je úniková rychlost z Mléčné dráhy, a cestující do mezigalaktického prostoru.[7] Existuje několik teorií o jejich existenci. Jedním z mechanismů vysvětlujících jejich rychlost je, že supermasivní černá díra ve středu Mléčné dráhy vykopne hvězdu z galaxie průměrně asi jednou za sto tisíc let. Další se domnívají, mechanismem by mohl být výbuch supernovy v binárním systému.[8]

Tyto hvězdy cestují rychlostí až 3000 km za sekundu. Nicméně, v poslední době (listopad 2014) byla na základě numerických metod vyslovena domněnka, že hvězdy mohou cestovat i významnými zlomky rychlosti světla.[9] Autoři je nazývají jako Semi-relativistické hyperrychlé hvězdy a podle modelů by mohly být urychleny fúzí supermasivních černých děr v kolidujících galaxiích. A autoři se domnívají, že budou zjistitelné budovanými dalekohledy.[10]

Tyto by mohly být použity vstupem na oběžnou dráhu kolem nich a čekáním.[11][12]

Další návrh je uměle pohánět hvězdu ve směru jiné galaxie.[13][14]

Když světlu trvá přibližně 2,54 milionu let procházet záliv prostoru mezi Zemí a například galaxií v Andromedě, bude to trvat mnohem kratší dobu z pohledu cestovatele, který letí téměř rychlostí světla z důvodu účinku dilatace času. Ta závisí na rychlosti (jakákoli menší než rychlost světla) a cestované vzdálenosti (kontrakce délek). Mezigalaktické cestování pro člověka je proto teoreticky možné, z pohledu cestujícího.[15]

Zrychlení na rychlosti blízké k rychlosti světla s relativistickou raketou by umožnilo lodní cestovní čas výrazně nižší, což by ale vyžadovalo velmi velké množství energie. Způsob, jak to udělat, je cestování vesmírem pomocí konstantního zrychlení. Cestování do galaxie v Andromedě, vzdálené 2 miliony světelných let, by trvalo 28 let lodního času s konstantním zrychlením 1g a zpomalením 1g po dosažení poloviny cesty, aby byla loď schopna se zastavit.

Let do galaxie v Andromedě s tímto zrychlením by vyžadoval 4 100 000 kg paliva na kg užitečného zatížení pomocí nerealistického předpokladu 100% účinného motoru, který mění hmotu na energii. Zpomalování od poloviny cesty s cílem zastavit dramaticky zvyšuje požadavky na pohonné hmoty až na 42 bilionů kg paliva na kg užitečného zatížení. To je desetinásobek hmotnosti Mt Everestu nutný v palivu pro každý kg užitečného zatížení. Paliva přispívá k celkové hmotnosti lodi, která nese více paliva, což také zvyšuje energii potřebnou k cestování na určitém zrychlení, přidání dalšího paliva navíc by problém dále prohloubilo.[16]

Požadavky na pohonné hmoty na let do galaxie v Andromedě s konstantním zrychlením znamenají, že buď musí být velmi malý náklad, loď musí být velmi velká, nebo musí cestou sbírat palivo, nebo přijímat energii na cestu přes jiné prostředky.

Alcubierreho pohon je vysoce hypotetický koncept, který je schopen udělit kosmické lodi impuls k rychlosti vyšší než rychlost světla. Loď samo o sobě by se neměla pohybovat rychleji než světlo, ale prostor kolem ní ano. To by mohlo teoreticky umožnit praktické intergalaktické cestování. Neexistuje žádný známý způsob, jak vytvořit prostor narušující vlnu, kterou tento koncept potřebuje k práci, ale metriky rovnic jsou v souladu s teorií relativity a omezení rychlosti světla.[17]