Metrosexuál

David Beckham, představený Markem Simpsonem jako prototyp metrosexuála

Termín vznikl složením ze slov metropolitní a heterosexuál.[2][3] S neologismem metrosexuál přišel v roce 1994 britský novinář Mark Simpson,[4] který jej použil 15. listopadu 1994 ve svém článku „Here Come the Mirror Men: Why The Future is Metrosexual“ pro deník The Independent.[5] Popsal tak trend v chování mužů, novodobých dandyů.[6]

Podle Simpsona jde o atraktivního mladého muže, svobodného a s vyššími příjmy,[7] který o sebe s oblibou pečuje, nosí značkové oblečení a obvykle žije i pracuje ve velkých městech.[4]

V širší známost vešel termín poté, co mu Simpson 22. července 2002 věnoval článek „Meet the Metrosexual“ na serveru Salon.com. V něm uvedl jako zářný příklad známého metrosexuála anglického fotbalistu a modela Davida Beckhama.[8][9]

Socha Cristiana Ronalda, označovaného za spornosexuální idol

S odstupem dvaceti let od publikování prvního článku, v červnu 2014 šel Mark Simpson v popisu trendů ještě dál. Ve svém článku pro britský deník The Telegraph s názvem přeložitelným jako „Metrosexuál je mrtev. Ať žije spornosexuál“ psal o dalším vývoji.[10][7]

Už v roce 2006 pro magazín Out popsal spojení sportu a pornografie termínem sporno. O sportovcích jako David Beckham, Fredrik Ljungberg, Alan Smith, Cristiano Ronaldo, Joe Cole či Kaká tehdy psal, že v „postmetrosexuálním světě“, stále více ovlivněném a provázaném s pornografií, „aktivně usilují o status sexuálního objektu“. „Jinými slovy“, psal Simpson, „nejsou jen sportovními hvězdami, ale sporno hvězdami“.[11] Sporno je dle Simpsona postmetrosexuální estetika užívaná ve sportu a reklamě k „prodeji“ mužského těla publiku. Dříve provokující metrosexualita se už stala příliš „normální“, a tak se pro upoutání pozornosti přichází s téměř pornografickým příslibem dokonale upravených, naleštěných a vypracovaných těl inzerujících např. spodní prádlo.[12] Autor to vyjádřil bonmotem, že „reklamy připomínají scénu, kdy sport vlezl do postele s pornem a Armani je u toho fotil“.[4]

Sportovci už své tělo nepovažují jen za nástroj pro svůj sportovní výkon, ale považují si jeho estetické hodnoty, vystavují ho na odiv na obálkách časopisů a tím provokují své fanoušky.[13] Přenosem těchto charakteristik od „spornohvězd“ mezi mužské publikum se tak v roce 2014 už dalo – podle Simpsona – mluvit o nové generaci metrosexuála, jímž se stal spornosexuál. Heterosexuální muži si osvojili produkty, praktiky a potěšení, jaké byly dříve vyhrazeny ženám či gayům, a to i do větší míry, než by uvítaly starší generace metrosexuálů. „S jejich pečlivě vypracovanými a vyrýsovanými těly, svaly zvýrazňujícími tetováními, piercingy, upravenými vousy a hlubokými výstřihy“ je podle autora zřejmé, že u spornosexuálů oproti metrosexuálům už nejde ani zdaleka tolik o oblečení.[7] Spornosexualita je v jeho pojetí spojnicí mezi tělesností a smyslností, dobrými pocity a dobrým vzhledem, aktivitou a pasivitou, hrdinstvím a prostitucí. Spornosexuální muži přitom v posteli dávají přednost ženám, ale k veřejnému obdivování jejich těla je „zván“ kdokoli.[13]

Prodělaný vývoj Simpson shrnul tak, že metrosexualitu v počátcích vyšlechtily exkluzivní časopisy, kultura celebrit ji pak vyslala do světa, ale pro dnešní generaci se hlavními hybateli staly sociální sítě, fenomén selfies a porno. „Muži pak chtějí být obdivováni pro svá těla, a ne pro své oblečení,“ uvedl Simpson.[7][6] Podle něj se díky chytrým telefonům lidé mohou stát režiséry a současně hlavními hvězdami svých vlastních reality show.[13] Např. online magazín Queerty ve shodě se Simpsonem označil za ukázkový příklad spornosexuála Dana Osbornea, účastníka britské reality show The Only Way Is Essex (TOWIE).[14][15] Dalším typickým předobrazem, ba přímo ikonou spornosexuálů Simpson jmenoval fotbalistu Cristiana Ronalda, který si po jeho soudu je velmi dobře vědom pojímání svého těla coby sexuálního objektu a hodně dbá na posílení tohoto účinku.[16][13]

Online deník New York Daily News v červnu 2014 citoval manhattanskou psychoterapeutku Kim Schneidermanovou, která vyjádřila pochybnost, zda je spornosexualita produktem kultury posedlé tělem a zbožňující sportovce, nebo ostrou odezvou na sílící egalitářskou kulturu s méně vyhraněnými genderovými rolemi.[17]