Metropolitní plán hlavního města Prahy

Přípravy Metropolitního plánu se účastní hned několik orgánů státní správy. Proces ve finále ovlivňují politici, architekti, urbanisté a památkáři, městské části a široká veřejnost.

Pořízení Metropolitního plánu inicioval tehdejší první náměstek primátora a radní pro územní rozvoj, od června 2013 již primátor hl. m. Prahy, Tomáš Hudeček (TOP 09). Zrušil přípravy "staronového" územního plánu, tzv. Konceptu 09, a na jednání Zastupitelstva hl. m. Prahy v létě roku 2012 prosadil přípravu zcela nového dokumentu, který by měl více odpovídat současným potřebám města. Zastupitelstvo hlavního města bylo při hlasování ubezpečeno, že nový územní plán dle nové metodiky bude schválen v letech 2015–2016. Tomáš Hudeček to ve své řeči komentoval slovy: "Harmonogram tak, jak je v plánu, já hodlám maximálně dodržet, ostatně i ta metodika tomu nasvědčuje, že by to neměl být problém."[2]

Zadání Metropolitního plánu bylo schváleno v září 2013 Zastupitelstvem hl. m. Prahy.[3] V dubnu 2014 byla představena první část Konceptu odůvodnění Metropolitního plánu, který je podkladem pro předběžnou diskusi o metodice plánu, o možnostech návrhu, o způsobu možných řešení problémů Prahy a její metropolitní oblasti. V září 2016 byl pro zpoždění s přípravou Metropolitního plánu a údajné nerespektování pokynů pořizovatele[4] odvolán ředitel Institutu plánování a rozvoje Petr Hlaváček[5]. V dubnu 2018 byl Metropolitní plán oficiálně předán pořizovateli[6]. Dle schváleného harmonogramu se předpokládá finální schválení Metropolitního plánu v roce 2022.

Podle novely stavebního zákona bude současný územní plán Prahy platit pouze do 31. prosince 2022. V případě, že by Metropolitní plán v tu dobu nebyl schválený, řídí se stavební úřady nadřazenou územně plánovací dokumentací, tedy Zásadami územního rozvoje.

Metropolitní plán by měl mít oproti předchozímu Územnímu plánu hl. m. Prahy menší škálu barev, které navíc budou mít zcela jinou funkci – místo charakteru plochy určí míru jejího povoleného zatížení, po vzoru moderních územních plánů jako je například v rakouské Vídni.

Nový návrh Metropolitního plánu je vcelku podrobný. Zahrnuje nejen město jako celek, ale i jednotlivé lokality, jejich charakter a využití. Charakter lokality se odvíjí od jejího historického vývoje, typu zástavby a jejích funkcí, výškové hladiny staveb, přírodně krajinného rázu, charakteru veřejných prostranství, sociálně ekonomických a kulturně civilizačních skutečností a jejich projevů. Lokality nemusí nutně respektovat hranice mezi jednotlivými městskými částmi.[7]. Avšak jednotlivé domy, jejich architektonické řešení a nebo stromy v něm zahrnuty nejsou. Plán tedy rozděluje území hlavního města na více než 700 lokalit, každá spadá do jednoho ze 13 typů zastavitelných území (mezi nimi je například historická část města, bloková struktura či průmyslové areály). Pokud má lokalita v plánu písmeno "Z", znamená to, že je zastavitelná. Případná nová zástavba však musí respektovat charakter lokality. Stanoví tak jasně hranici mezi městem a okolní krajinou. Každá lokalita dále spadá do jednoho ze čtyř způsobů využití - obytný, rekreační, produkční nebo přírodní. Plán tak určuje, jaká činnost zde může a nemůže probíhat.

Výstavbu v jednotlivých lokalitách bude nově omezovat výšková regulace, která jasně určí, jaká bude maximální povolená výška budov. Ta vychází z výšky stávající zástavby. Nově tedy nebude možné například v nízké zástavbě postavit o několik pater vyšší bytový dům, a to ani změnou územního plánu. Jakákoliv nová stavba bude muset stoprocentně zapadat do daného prostředí a charakteru zástavby. V lokalitách, kde má být udrženo intenzivní a živé město, může plán určovat i minimální výšku zástavby.[8]

Další novinkou vznikajícího Metropolitního plánu bude možnost tzv. etapizace. To znamená, že pokud to bude účelné pro zajištění koordinace a postupného naplňování priorit a hlavních cílů rozvoje města, bude územní plán moci stanovit pořadí změn v území. Například v lokalitě, kde se počítá s výraznou výstavbou, určí plán plochy, jejichž zastavěnost bude podmiňovat výstavbu na jiných plochách. To by například pomůže zpomalit rozšiřování zástavby do volné krajiny na okraji Prahy.

Specifickou pozornost bude Metropolitní plán věnovat veřejným prostranstvím, která budou vymezena v samostatné vrstvě Metropolitního plánu. Zadání Metropolitního plánu říká, že: "Kvalitativnímu standardu veřejných prostranství a jejich logice je nutné podřídit jak vedení dopravní i technické infrastruktury, tak jednotlivé stavby a stavební celky."[9] Veřejná prostranství budou hierarchizována například na veřejné prostranství celopražského významu, veřejné prostranství důležité pro městskou část, nebo veřejné prostranství, které má formu parku, i když parkem oficiálně není. Ve schváleném zadání Metropolitního plánu se píše: "Jako součást urbanistické koncepce územní plán zohlední a bude respektovat plošný rozsah a režim ochrany historických zahrad a parků, drobné plochy s parkovými úpravami budou vymezeny jako součást jiných veřejných prostranství."[9]

V případě, když bude potřeba řešit podrobnost, kterou návrh Metropolitního plánu nezahrnuje, přijde na řadu stavební zákon. Ten nabízí tři nástroje pro podrobnější plánování území: územní studie, regulační plán a územní plán části Prahy.[8]

V případě Prahy umožňuje stavební zákon (č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů Archivováno 3. 7. 2020 na Wayback Machine) dvouúrovňové pojetí územního plánu. Aby byla jasně a nezaměnitelně odlišena „horní“ úroveň (celé město) od úrovně „dolní“ (vymezená část města) užívá se nadále pro účely pořízení a vydání Územního plánu hl. m. Prahy v obou plánovacích úrovních (zejména pak při formulování konkrétních požadavků) legislativní zkratka: Metropolitní plán hl. m. Prahy.

Projednávání návrhu Metropolitního plánu je několikaletý proces, který by však měl být hotov do roku 2022, protože podle stavebního zákona musí nový územní plán Prahy začít platit nejpozději 1. 1. 2023. Pokud by se to do té doby nestihlo, budou se stavební úřady řídit nadřazenou územně plánovací dokumentací - Zásadami územního rozvoje.

Do procesu projednávání plánu se mohou zapojit i občané a to ve dvou fázích - v tzv. společném jednání a v tzv. veřejném projednávání. Na základě výsledků projednání připomínek, které zpracuje pořizovatel se zpracovatelem, pak zpracovatel návrh plánu upraví.[10]

Koncept odůvodnění Metropolitního plánu je podkladem pro předběžnou diskusi o metodice plánu, o možnostech návrhu, o způsobu možných řešení problémů Prahy a její metropolitní oblasti.[7]

 Jeho první část, skládající se z 12 sešitů a 8 výkresů, byla zveřejněna na v dubnu 2014:

• Paradigma a zlaté pravidlo - Změna paradigmatu města a čtyři pravidla pro možné plánování rozvoje jeho hodnot
• Deset základních tezí k obrazu města Prahy a jejich vzájemné provázání
• Slovník plánu - Návrat k přirozenému jazyku a objasnění základních pojmů Metropolitního plánu
• Století plánů pražské metropole - Exkurz do historie chápání a zobrazování veřejných prostranství Velké Prahy^{[nedostupný zdroj]}
• Praha Atlas 5.000 - Terénní průzkum a inventura na prahu nového věku jako podklad pro vznik Metropolitního plánu^{[nedostupný zdroj]}
• Topografie, krajina a parky - Krajina jako území, do kterého vstupuje město, krajina jako základ pro utváření města Archivováno 29. 9. 2020 na Wayback Machine
• Ulice a náměstí - Hierarchie veřejného prostranství jako inverzní matrice utvářející obraz města v Metropolitním plánu
• Třetí rozměr města - Vzorec pro stanovení nových výškových hladin a možných dominant města
• Hranice města a lokality - Vymezení základní jednotky plánu, její popis a základní regulativy^{[nedostupný zdroj]}
• Potenciál, priority a flexibilita - Klíčové postupné kroky a faktor času v plánování metropole Archivováno 29. 9. 2020 na Wayback Machine
• Cesty lidí a zboží - Dopravní infrastruktura jako součást utváření veřejných prostranství
• Cesty médií a informací - Technická infrastruktura jako vybavení, bez kterého se život města neobejde^{[nedostupný zdroj]}