Methanosarcina acetivorans
Methanosarcina acetivorans je metanogenní archeon z kmene Euryarchaeota. Je zajímavý tím, že má největší genom ze všech archeí, a to 5 751 492 párů bází.[1]
Methanosarcina acetivorans | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Doména | archea (Archaea) |
Kmen | Euryarchaeota |
Třída | Methanomicrobia |
Řád | Methanosarcinales |
Čeleď | Methanosarcinaceae |
Rod | Methanosarcina |
Binomické jméno | |
Methanosarcina acetivorans | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popis
Methanosarcina acetivorans se vyživuje metanogenním rozkladem kyseliny octové za vzniku metanu, nikoliv spalováním vodíku. Tvoří často mnohobuněčné útvary (sarciny), shluky několika buněk. Jeho genom ukazuje na velmi široké spektrum metabolických a buněčných prvků, jež jsou v jeho DNA kódovány. Zarážející je přítomnost genů pro nové methyltransferázy, monoxid dehydrogenáza skládající se z jediné podjednotky, shluk genů pro syntézu flagelinu (přestože nemá bičík) a dva shluky genů pro chemotaktický pohyb. Methanosarcina se tak zdá být ideálním modelovým organismem.[1]
Reference
- GALAGAN, James E, Chad Nusbaum, Alice Roy, Matthew G Endrizzi, Pendexter Macdonald, Will FitzHugh, Sarah Calvo, Reinhard Engels, Serge Smirnov, Deven Atnoor, Adam Brown, Nicole Allen, Jerome Naylor, Nicole Stange-Thomann, Kurt DeArellano, Robin Johnson, Lauren Linton, Paul McEwan, Kevin McKernan, Jessica Talamas, Andrea Tirrell, Wenjuan Ye, Andrew Zimmer, Robert D Barber, Isaac Cann, David E Graham, David A Grahame, Adam M Guss, Reiner Hedderich, Cheryl Ingram-Smith, H Craig Kuettner, Joseph A Krzycki, John A Leigh, Weixi Li, Jinfeng Liu, Biswarup Mukhopadhyay, John N Reeve, Kerry Smith, Timothy A Springer, Lowell A Umayam, Owen White, Robert H White, Everly Conway de Macario, James G Ferry, Ken F Jarrell, Hua Jing, Alberto J L Macario, Ian Paulsen, Matthew Pritchett, Kevin R Sowers, Ronald V Swanson, Steven H Zinder, Eric Lander, William W Metcalf, Bruce Birren. The genome of M. acetivorans reveals extensive metabolic and physiological diversity. Genome Research. 2002-04, roč. 12, čís. 4, s. 532–42. Dostupné online. ISSN 1088-9051. DOI 11932238.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.