Metasepia pfefferi

Metasepia pfefferi je druh sépie z rodu Metasepia. Do stejného rodu ještě patří Metasepia tullbergi.

Metasepia pfefferi
Stupeň ohrožení podle IUCN
chybí údaje[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenměkkýši (Mollusca)
Třídahlavonožci (Cephalopoda)
Podtřídadvoužábří (Coleoidea)
NadřádDecapodiformes
Řádsépie (Sepiida)
Čeleďsépiovití (Sepiidae)
RodMetasepia
Binomické jméno
Metasepia pfefferi
(Hoyle, 1885)
Rozšíření druhu
Rozšíření druhu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Typový exemplář byl objeven v rámci expedice Challenger na „Stanici 188“ v hloubce 51,2 metrů, vylovena byla jedna samice („vyloveno jižně od Papuy, 28 sáhů, jeden exemplář, samice“), Hoyle ji pojmenoval po Dr. Georgovi Pfefferovi z Hamburského muzea.[2] „Stanici 188“ expedice navštívila 10. září 1874, stanice ležela na 9° 59’ jižní šířky a 139° 42’ východní délky, na jihu Papuy (Nová Guinea), což je v Arafurském moři.[3] Typový exemplář je uložen v Přírodopisném muzeu v Londýně.[4]

Oblast rozšíření

Metasepia pfefferi se vyskytuje v tropickém Indo-Pacifiku, u pobřeží Austrálie, Nové Guineje[5] a Filipínách, Indonésii, Malajsii.[6]

Vzhled a chování

Metasepia pfefferi je drobná sépie, její plášť je velký 6–8 cm[6], základní barva je hnědá při vyrušení rychle mění barvu na vzor tmavě hnědých, černých, bílých a žlutých skvrn na těle s rudými konci chapadel.[5] Žije na písčitém či bahnitém dně v hloubkách od 3 do 86 metrů, je aktivní ve dne kdy loví drobné ryby a korýše, je známá tím, že sépie spíše „kráčí“ po svých chapadlech než plavou.[5] Dožívají se asi 18–24 měsíců, což však není zcela známo, protože chybí dostatečné údaje. Mezi sebou se dorozumívají změnou barvy.[6] Pohlaví jsou oddělená. Samice se obvykle páří s více samci, vajíčka jsou průhledná a samice je klade do prasklin a různých trhlin aby je ochránila před predátory, samice vajíčka nijak nehlídá a po nakladení brzy hyne.[6] Nedávno se zjistilo, že jsou jedovaté, což vysvětluje proč v ohrožení rychle neodplave a dál si „jde“ po mořském dně.[6]

Ohrožení

Jak velká je populace se přesně neví z důvodu malé informovanosti o tomto druhu. Pro jídlo se neloví, ale vzhledem k nesnadnému odchovu v zajetí a zajímavému vzhledu jí mohou ohrozit odlovy pro mořské akvária.[5][6]

Poznámka

V roce 1926 (Iredale) popsal poddruh sépie Metasepia pfefferi laxior a později (v roce 1954) ještě Metasepia pfefferi wanda. Později po prostudování sépionu (Khromov, 1987 ) a chování živočichů (Roper and Hochberg, 1988) se tyto poddruhy zrušily.[7]

Reference
  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. Hoyle, W. E., Diagnosis of new species of Cephaloposa collected during the cruise of H.M.S. "Challenger" - II. The Decapoda, Annals and Magazine of Natural History, (series 5) 16, Page(s): 181-203, 1885
  3. Report on the scientific results of the voyage of H.M.S. Challenger during the years 1873-76 : under the command of Captain George S. Nares, R.N., F.R.S. and Captain Frank Turle Thomson, R.N. 1885
  4. Sweeney, M. J. and C. F. E. Roper / N. A. Voss, M. Vecchione, R. B. Toll and M. J. Sweeney, eds., Classification, type localities and type repositories of recent Cephalopoda, Systematics and Biogeography of Cephalopods, Smithsonian Contributions to Zoology, 586 (I-II), 561-599, Smithsonian Institution Press, Washington, D. C., USA, 1998
  5. Reid, A., P. Jereb, & C.F.E. Roper 2005. Family Sepiidae. In: P. Jereb & C.F.E. Roper, eds. Cephalopods of the world. An annotated and illustrated catalogue of species known to date. Volume 1. Chambered nautiluses and sepioids (Nautilidae, Sepiidae, Sepiolidae, Sepiadariidae, Idiosepiidae and Spirulidae). FAO Species Catalogue for Fishery Purposes. No. 4, Vol. 1. Rome, FAO. pp. 57–152. (Dostupné online (PDF))
  6. http://cephbase.eol.org
  7. Lu, C. C. / N. A. Voss, M. Veccione, R. B. Toll and M. J. Sweeney, eds., A synopsis of Sepiidae in Australian waters (Sepioidea: Cephalopoda), Systematics and Biogeography of Cephalopods. Smithsonian Contributions to Zoology, 586 (I-II), 159-190, Smithsonian Institution Press, Washington, D. C., USA, 1998

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.