Merchavja (kibuc)

Merchavja nebo Merchavia (hebrejsky מֶרְחַבְיָה, anglicky Merhavia, v oficiálním seznamu sídel Merhavya Qibbuz[2]) je kibuc na severu Izraele. Spadá do správní působnosti oblastní rady Jizre'elského údolí.

Merchavja
מֶרְחַבְיָה
Úklidový den v kibucu
Poloha
Souřadnice32°36′21″ s. š., 35°18′26″ v. d.
Nadmořská výška70 m n. m.
StátIzrael Izrael
distriktSeverní
oblastní radaJizre'elské údolí
Merchavja
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel1 111 (2014[1])
Správa
Vznik1929
Zakladatelčlenové ha-Šomer ha-ca'ir
Oficiální webwww.merchavia.org.il
PSČ19100
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

Leží v nadmořské výšce 70 metrů ve východní části Jizre'elského údolí, které dál k jihovýchodu přechází do Charodského údolí. Severovýchodně od obce se z rovinaté krajiny prudce zvedá masiv Giv'at ha-More, ze kterého sem přitéká vádí Nachal Merchavja. Jihozápadně od kibucu protéká vádí Nachal Charod.

Nachází se v oblasti s intenzivním zemědělstvím, jen 1 kilometr východně od města Afula, cca 77 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 38 kilometrů jihovýchodně od centra Haify.

Na dopravní síť je kibuc napojen pomocí dálnice číslo 71. Podél západního okraje obce vede železniční trať v Jizre'elském údolí, zrušená roku 1948 a obnovená po nákladné rekonstrukci roku 2016 (v mírně odlišné trase). Funguje zde i železniční stanice Afula.

Dějiny

Kibuc byl založen v roce 1929 poblíž mošavu Merchavja, po němž byl pojmenován. Mezi jeho zakladatele patřili členové ha-Šomer ha-ca'ir, kteří do Palestiny imigrovali po první světové válce z Haliče a žili v Haifě a jedněmi ze zakladatelů byli Eliezer Peri, který byl poslancem Knesetu za stranu Mapam a Meir Ja'ari, vůdčí osobnost hnutí.

Golda Meirová během práce na poli kibucu Merchavja.

Mezi slavné obyvatele kibucu patří i Golda Meirová, která do mandátní Palestiny imigrovala v roce 1921. Po založení kibucu do něj chtěla s manželem Morrisem vstoupit, ale byla odmítnuta a přijata až napotřetí.[3]

Osídlení v této lokalitě je ale staršího data. Mezi zdejší pamětihodnosti patří Bejt Kooperacija ("קואופרציה"), takzvaný Velký dvůr z roku 1913, kde sídlila zakladatelská Oppenheimerova nadace sousedního mošavu Merchavja. Šlo o pokusnou farmu zřízenou podle myšlenek německožidovského teoretika Franze Oppenheimera. Ten navrhl, aby se v tehdejší turecké Palestině zakládaly zemědělské samosprávné osady. Jejich utváření mělo probíhat ve třech fázích. V první fázi měla být založena komerční farma vedená odborníky, jejíž členové by byli pouhými placenými zaměstnanci. V druhé fázi měli zaměstnanci přejímat odpovědnost za chod farmy a ve třetí by se rozhodli pro kolektivní nebo individuální hospodaření. Experiment ale selhal pro spory mezi vedením a zaměstnanci. Roku 1914 pak farmu převzala skupina zemědělských dělníků, ale kvůli vypuknutí první světové války byla i ona neúspěšná.[4] Dnes je zde muzeum.

Roku 1949 měl kibuc 404 obyvatel a rozlohu katastrálního území 6292 dunamů (6,292 kilometrů čtverečních).[5] V roce 1960 zde byla založena průmyslová firma Pelses zabývající se výrobou plastových dílů pro umělé zavlažování. Ta je v současnosti, spolu se zemědělstvím, hlavním zdrojem příjmů vesnice. Kibuc prošel reformami, po kterých postupně ztratil výrazně kolektivní ekonomický a sociální charakter. Došlo k výstavbě nové obytné čtvrti pro nově příchozí zájemce o výstavbu soukromého rodinného domu. Kibuc se zároveň stal jedním z center pro absorpci nových přistěhovalců.[6] Fungují zde zařízení předškolní péče o děti a také základní škola využívaná i žáky z okolních vesnic.[6]

Pamětihodnosti

V kibucu jsou také téměř nepatrné zbytky křižácké tvrze Castrum Faba řádu Templářů, dobyté Saladinem roku 1187.

V roce 1799 se zde utkala Napoleonova armáda s osmanskou. Tato bitva se poněkud nepřesně nazývá „bitva u hory Tábor“.

Demografie

Obyvatelstvo kibucu Merchavja je sekulární.[7] Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v kibucu Židé – cca 1000 osob (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, cca 1100 osob).[1]

Jde o menší sídlo vesnického typu s dlouhodobě rostoucí populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 1111 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 1,7 %.[1]

Vývoj počtu obyvatel kibucu Merchavja[1] [5][8][9]
Rok 1948 1949 1961 1972 1983 1995 2001 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Počet obyvatel4844045575645725817037077247237598027997709391180107810921111

Odkazy

Reference

  1. יישובים 2014 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. (hebrejsky)
  2. יישובים 2013 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2014-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-30. (hebrejsky)
  3. SOSHUK, Levi; EISENBERG, Azriel. Momentous century: personal and eyewitness accounts of the rise of the. Londýn: Rosemont, 1984. Dostupné online. ISBN 0-8453-4748-9. S. 138. (anglicky)
  4. NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín n.Rýnem: Könemann, 1998. Dostupné online. ISBN 3-89508-595-2. S. 15-16. (anglicky) Dále jen: The 20th Century in Eretz Israel.
  5. Localities of Eretz Israel: Towns, Kibbutzim, Moshavim [online]. Israel Der Juden-Staat: Das Jahr Der Zionisten, Ullman-Verlag, 1949 [cit. 2010-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-23. (anglicky)
  6. תל עדשים [online]. emekyizrael.org.il [cit. 2010-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-09. (hebrejsky)
  7. קיבוץ מרחביה - קיבוץ , העמקים [online]. romgalil.org.il [cit. 2010-02-28]. Dostupné online. (hebrejsky)
  8. רשימת היישובים, מאפיינים גיאוגרפיים ואוכלוסייה 1948,1961,1972,1983, 1995 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-13. (hebrejsky)
  9. שם יישוב אנגלית a další seznamy demografického vývoje sídel [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-25. (hebrejsky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.