Meningoencefalitida krůt

Původcem nemoci je flavivirus přenášený komáry. Virus se v hejnu šíří také při oštipování peří nebo při kanibalismu. Onemocnění má sezónní charakter, nejčastěji se vyskytuje v období léto – podzim. V přirozených podmínkách onemocní pouze krůty. Kur domácí, kachny, husy a holubi jsou refrakterní k experimentální infekci, naopak japonské křepelky a mladé myšky jsou vnímavé. Sérologické vyšetření prováděné v Izraeli prokázalo až 90% promoření chovů krůt. Mortalita se obvykle pohybuje mezi 10 až 30 %, může ale přesáhnout i 80 %.

V terénu jsou nejčastěji postihovány krůty starší 8-10 týdnů. Počátečními klinickými příznaky jsou ospalost, nekoordinované pohyby, postupně přecházející v parézy až paralýzy svalstva krku a končetin. Zvířata odmítají pohyb, pomáhají si křídly, později leží na boku s vytrčeným krkem bez schopnosti se pohybovat. U nosnic bývá pozorován pokles snášky. Přežívající zvířata mají dobrou imunitu.

Diagnostika je založena na klinickém a laboratorním vyšetření. Nutné je odlišit koňské encefalomyelitidy východního a západního typu, Newcastleskou nemoc a aviární encefalomyelitidu. K poklesu snášky také dochází při rhinotracheitiddě krůt.

Terapie není známa. Vzhledem k významu hmyzu jako vektoru infekce je důležitá dezinsekce. Specifická imunoprofylaxe se provádí živým vakcinačním kmenem, který byl atenuován opakovaným pasážováním v kuřecích embryích, v buněčných kulturách připravených z ledvin japonských křepelek nebo v buňkách BHK-21.

• JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – virové infekce. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2002. 184 s. ISBN 80-7305-436-1.