Menhart (pražský biskup)

Meinhard pocházel z Bamberku a byl přítelem biskupa Oty Bamberského, později svatořečeného. Byl zpovědníkem knížete Vladislava I., kanovníkem pražské metropolitní kapituly a proboštem ve Staré Boleslavi.

Po smrti pražského biskupa Heřmana byl Menhart roku 1122 zvolen jeho nástupcem. V témže roce byl uzavřen Wormský konkordát, který ukončil boj o investituru v Německé říši, což mělo vliv také na České knížectví, kde byla zavedena nová pravidla pro volbu biskupa. Ke zvolení biskupa byl oprávněn pouze vysoký klérus, tzn. členové metropolitní kapituly a probošti kolegiátních klášterů.

V roce 1122 se Menhart připojil ke křížové výpravě proti nevěřícím do Jeruzaléma. Po jeho návratu již nebyl kníže Vladislav I. naživu a na českém knížecím stolci již byl jeho bratr Soběslav I., coby jeho nástupce. Ten obvinil Menharta ze spiknutí, po němž se Menhartovi podařilo prokázat svou nevinu, Soběslav se s ním usmířil.

Během Menhartova úřadování bylo založeno pět nových kanonií pro metropolitní kapitulu. V roce 1134 byl ve službách knížete v Uhrách. Zemřel při zpáteční cestě na Moravě 2. července 1134.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Meinhard (Prag) na německé Wikipedii.

• Anton Frind: Die Geschichte der Bischöfe und Erzbischöfe von Prag. Calve'sche Universitäts-Buchhandlung, Praha 1873, str. 33–34

Předchůdce: Heřman

10. biskup pražský 1122–1134

Nástupce: Jan I.