Mechanické vlnění

Vzniká postupným rozkmitáváním bodů v pružném prostředí (hadice, lano, vodní hladina …).

Rovnice postupné vlny: ${\displaystyle y=y_{m}\sin 2\pi \left({\frac {t}{T}}-{\frac {x}{\lambda }}\right)=y_{m}\sin \omega \left({t}-{\frac {x}{v}}\right)}$

(okamžitá výchylka ${\displaystyle y}$, maximální amplituda ${\displaystyle y_{m}}$, čas ${\displaystyle t}$, perioda ${\displaystyle T}$, poloha ${\displaystyle x}$, vlnová délka ${\displaystyle \lambda }$, rychlost šíření vlnění ${\displaystyle {v}}$, fázová rychlost ${\displaystyle \omega }$)

Postupné příčné vlnění. Znázorněný bod představuje okamžitou výchylku y závislou na čase t a vzdálenosti x od zdroje vlnění.

Body prostředí kmitají kolmo na směr šíření. Příkladem postupného vlnění příčného je vlnění na vodní hladině po dopadu kamene, šířící se od tohoto zdroje v kruhových rovinných vlnoplochách ve tvaru vrch – důl.

Elektromagnetické vlnění je postupné příčné.

Může k němu docházet ve všech skupenstvích.[2]

Body prostředí kmitají ve vlnoplochách. Dochází k postupnému zhušťování a zřeďování prostředí. Příkladem je zvuk.

Stojaté příčné vlnění. Uzly jsou vyznačeny červeně.

Skládáním dvou proti sobě jdoucích postupných vlnění stejných parametrů vzniká stojaté vlnění, které je v řadě bodů (představovaných například napjatou strunou) charakterizováno body se stále stejnou výchylkou. Body s trvale největší výchylkou se nazývají kmitny, body s trvale nulovou výchylkou se nazývají uzly. Stojaté vlnění pružných těles se nazývá chvění a je nejčastějším zdrojem zvuku a fyzikálním základem hudebních nástrojů.

${\displaystyle y=y_{m}\sin 2\pi \left({\frac {t}{T}}-{\frac {x}{\lambda }}\right)}$

Podle směru vychýlení částic z rovnovážné polohy rozlišujeme vlnění příčné (výchylka je kolmá na spojnici sousedních částic) a vlnění podélné (výchylka je ve směru spojnice sousedních částic).