Meïr Aron Goldschmidt

Pocházel ze zámožné pravoslavné židovské rodiny. Jeho seznámení se s řeckou klasickou kulturou ho přimělo rozejít se zcela s ortodoxním judaismem a hledat cesty k harmonizaci židovských a nežidovských (křesťanských) myšlenek. Vyrůstal v Kodani, kde absolvoval roku 1836 střední školu a chtěl se stát lékařem. Kvůli jeho židovskému důvodu měl však problém s přijetím na Kodaňskou univerzitu a tak začal působit jako novinář, Roku 1837 založil v Naestvedu, kde žil jeho otec, společensko-kritický týdeník Naestved Ugeblad. V letech 1840–1846 vydával a redigoval satirický časopis Corsaren (Korzár), ve kterém pod různými pseudonymy kritizoval z liberálně-republikánských pozic konzervatismus a monarchii. Časopis byl rovněž cenzurován a Goldschmidt byl několikrát odsouzen za tiskové přečiny na několik dnů do vězení.[2][4]

Goldscmidt na fotografii kolem roku 1880

Časopis také proslul satirickými útoky na filosofa Sørena Kierkegaarda, které však byly z velké části vyvolány samotným Kierkegaardem. Goldschmidt proto nakonec časopis roku 1846 prodal a vydal se na cesty po po Německu, Itálii a Švýcarsku, aby se seznámil s nejnovějšími evropskými politickými a kulturními názory. Po návratu do vlasti založil roku 1847 měsíčník (později týdeník) Nord og Syd (Sever a jih), s informacemi o zahraničních a domácích událostech, který vydával do roku 1859. Od kritické společenské angažovanosti však postupně přešel ke konzervativnějším názorům, až se dostal do sporu s dánskými socialisty. Proto se následně od roku 1860 věnoval převážně literatuře, cestoval po Itálii, Anglii a Francii a také později opakovaně zůstával v zahraničí, většinou v Londýně a Římě.[5]

Jako spisovatel debutoval roku 1845 románem En Jøde (Žid), který napsal pod pseudonymem Adolph Meyer, a ve kterém jako první popsal kodaňské židovské prostředí a domácí a rituální život ortodoxního Žida z jeho vnitřního pohledu. I jeho další prózy zobrazují židovské postavy se zvláštní směsi ironie a sympatie. Jeho romány však trpí nedostatečnou kompozicí (zejména dlouhým líčením nepodstatných události), zato jeho povídky se řadí k vrcholům tohoto žánru v dánské literatuře pro svůj uhlazený styl a jemné líčení lidské psychologie. Je autorem i několika dramat, cestopisných dojmů a vzpomínek. V jeho dílech se objevují již prvky realismu, limitované však romantickým zájmem o metafyziku a filozofii. Často v nich zastává učení o Nemesis, tj. o vyšším osudovém principu retributivní spravedlnosti, který vynáší soud nad každým člověkem.[5][6]