Mazdak
Mazdak († 528 nebo 529) byl perský lidový kazatel, s jehož jménem jsou spojeny největší sociální nepokoje v historii sásánovské říše. Jeho původ, doba narození i životní osudy před první polovinou devadesátých let 5. století jsou buď nejasné, nebo jsou předmětem sporů. Podle pozdních pramenů mohl být prostým mágem, královským pokladníkem i veleknězem zarathuštrovské církve.
| Mazdak | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. století |
| Úmrtí | 529 nebo 531 |
| Povolání | filozof a politik |
| Nábož. vyznání | zoroastrismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mazdakovo učení
Mezi badateli existují značné názorové rozdíly na to, kde hledat kořeny mazdakismu. Podle některých kronik ovlivnily Mazdaka myšlenky jistého Bunda, který kolem roku 300 hlásal v Římě učení Máního, a z toho by se dalo vyvozovat, že šlo v podstatě o manichejskou sektu. Mnohem pravděpodobnější však je, že Mazdak převzal do své duchovní výbavy ideje, v nichž se odrážely různé filozoficko-náboženské představy, od manicheismu a gnoze až po zarathuštrismus.
Jádrem Mazdakova učení byl názor, že původ všeho zla má sociální kořeny a že je třeba změnit uspořádání společnosti. V dřívějších dobách měli lidé vše společné, dokonce i ženy, později se však někteří zmocnili majetku a porušili harmonický stav. K němu je třeba se vrátit, neboť jen tak bude odstraněna chudoba. Je zřejmé, že na Mazdakovy představy měly vliv neutěšené poměry v sásánovské říši druhé poloviny 5. století, vyvolané katastrofálním suchem a následnou neúrodou i vážnými porážkami od Hefthalitů, hunského etnika ze střední Asie.
Mazdakovské bouře
Pro Mazdakovy životní osudy mělo rozhodující význam, že se mu podařilo získat na svou stranu perského krále Kaváda I. vládnoucího od roku 488. Nakolik přitom v Kavádově případě hrály roli mocensko-politické kalkulace (snaha omezit moc šlechty), je nejasné, vyloučit nelze ani jeho opravdové zanícení pro novou nauku. Každopádně dal král v letech 494/495 tichý souhlas k tomu, aby mazdakisté vnikali do domů bohatých, brali jim jejich majetek, zabavovali stáda a rozdělovali si ženy z harémů. Tyto akce provázely rozsáhlé násilnosti.
Sociální nepokoje trvaly více než rok a skončily roku 496 státním převratem, v jehož průběhu byl král Kavád sesazen a uvězněn (později se mu zdařil útěk k Hefthalitům). Na příští tři roky se stal panovníkem Kavádův bratr Zámásp, jehož poměr k Mazdakovi byl smířlivý, nikoli však tak vstřícný jako za předchozí vlády. Zdá se, že situace v říši se postupně stabilizovala, třebaže v nových podmínkách – moc staré šlechty byla vážně oslabena.
Potlačení mazdakismu
Roku 499 se Kavád I. vrátil s hefthalitskou pomocí do Persie, svrhl svého bratra a opět dosedl na trůn. Mazdak nabyl opět velkého vlivu u dvora, přesto se však neopakovala krize z devadesátých let; král již nestrpěl v říši žádné nekontrolované akce. Více než dvě desetiletí držel pak Kavád nad mazdakisty ochranou ruku, k nelibosti šlechty i mágů. Nakonec však pod vlivem designovaného následníka trůnu, prince Husrava, nastal v jeho mínění posun, jehož prvním příznakem byla poprava vysokého hodnostáře Sijávuše, hlavní opory hnutí. Mazdakistům napříště nepomohl ani fakt, že oba starší Kavádovi synové, Kavus a Zám, s nimi sympatizovali.
Někdy v letech 528/529 zorganizoval princ Husrav teologickou disputaci mezi Mazdakem a zarathuštrovskými duchovními, která skončila v Mazdakův neprospěch. Krátce na to byli hlavní představitelé hnutí i se svým vůdcem popraveni. Podle jedné pověsti byl Mazdak hozen do kotle s vroucí smolou, podle jiných zpráv ho sťali či oběsili. Navzdory tomu přežíval mazdakismus v některých horských oblastech Íránu ještě v dobách arabské nadvlády.
Literatura
- KLÍMA, Otakar. Mazdak. Geschichte einer sozialen Bewegung im sassanidischen Persien. Praha: Nakladatelství České akademie věd, 1957. 317 s. (německy)
- KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s. (česky)
- SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der Geschichte des sasanidischen Reiches. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1990. viii, 155 s. ISBN 3-534-07826-8. (německy)
