Mayken Verhulst

Mayken Verhulst (1518, Mechelen – 1596 nebo 1599, Brusel), známá také jako Marie Bessemers,[1] byla malířka ze 16. století. Malovala převážně miniatury. Pracovala temperou či akvarelem. Byla umělkyní, kterou Lodovico Guicciardini v roce 1567 označil za jednu ze čtyř nejvýznamnějších malířek Nizozemska.[2] Pracovala v malířské dílně svého manžela Pietera Coeckeho van Aelsta a posmrtně publikovala jeho díla.[3] Je považována za výjimečně talentovanou malířku. O jejím životě a její práci se nedochovalo mnoho informací.[4]

Mayken Verhulst
Zvyky a módy Turků, autor Pieter Coecke van Aelst
Narození1518
Mechelen, Habsburské Nizozemí
Úmrtí1596 nebo 1599
Brusel, Španělské Nizozemí
Národnostvlámská
Povolánímalířka a tiskařka
Manžel(ka)Pieter Coecke van Aelst (1538–1550)
Partner(ka)Pieter Coecke van Aelst
DětiPauwels Coecke van Aelst
Mayken Coecke
Pieter Coecke van Aelst (II)
PříbuzníJan Brueghel starší
Pieter Brueghel mladší (zeť)
Známá jakomalířka miniatur
Vliv naPieter Brueghel mladší a Jan Brueghel starší
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Mayken Verhulst se narodila v Mechelenu v roce 1518. Byla druhou manželkou malíře Pietera Coecke van Aelsta a švagrovou Pietera Brueghela staršího a podle Karla van Mandera byla první učitelkou svých vnuků Pietera Brueghela mladšího a Jana Brueghela staršího. Její sestra Lysbeth byla provdána za rytce a malíře Huberta Goltzia a její sestra Barbara byla provdána za malíře Jacoba de Pundera.

Podle Alexis Diane Slater zemřela v Bruselu v roce 1596, ve věku 80 let.[4] Jiní autoři uvádějí že zemřela v Malines v 1599. I když je o jejím životě a díle málo známo, Lodovico Guicciardini ve svém Description of the Low Countries ji řadí k takovým umělcům jako byli Susanna Horenbout, Levina Teerlinc a Caterina van Hemessen, což ukazuje, za jak pozoruhodně talentovanou malířku ji považoval.[4]

Dílo

Po smrti manžela Pietera Coeckeho van Aelst v roce 1550 pravděpodobně dohlížela na publikaci velké série dřevorytů Ces Moeurs et Fachons de Faire des Turcz (Zvyky a móda Turků) z roku 1553.[5] Tento tisk původně navrhl van Aelst jako design tapiserie. Mayken strategicky publikovala tento návrh až po jeho smrti, aby se nezapomnělo na jeho umění. Čekala se zveřejněním díla 20 let, což komentoval Di Furia jako úmyslné rozhodnutí, jehož cílem bylo ocenit Karla V., velkého obdivovatele turecké kultury, když v roce 1555 abdikoval ze zdravotních důvodů ve prospěch bratra Ferdinanda. Mayken Verhulst úspěšně vedla dílnu po svém manželovi se strategií, nezávislostí a kreativitou.[3]

Žádná její díla se nedochovala.[1] Často jsou jí ale připisována díla signovaná monogramem Brunswick Monogrammist.[6]

Mayken Verhulst může být také autorka autoportrétu, na kterém je se svým manželem. Malba je v Kunsthaus Zürich (panel, 50,5 x 59 cm).[7]

Odkaz

Vliv

Mayken Verhulst byla první učitelkou svých vnuků, Pietera Brueghela mladšho a Jana Brueghela staršího, oba se stali plodnými malíři severního renesance. Je ironií, že její blízký vztah k tak prominentním umělcům utlumil její vliv na dějiny umění. Nejčastěji je zmiňována pouze jako učitelka obou malířů, její vlastní práce je opomíjena.

Publikace práce jejího manžela Ces Moeurs et fachons de faire de Turcz je uložena v Metropolitním muzeu umění, což dokazuje její významný dopad na severní renesanční umění.[8]

Její dům a bývalá malířská dílna 't Vliegend Peert je historická památka v Mechelenu. V budově sídlí muzeum s názvem Het Zotte Kunstkabinet.

V curyšském Kunstausu je její jediný pravděpodobný dochovaný portrét.[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mayken Verhulst na anglické Wikipedii.

  1. Greer, s. 26.
  2. LODOVICO, Guicciardini. Descrittione di M. Lodovico Guicciardini patritio fiorentino, di tutti i Paesi Bassi, altrimenti detti Germania Inferiore. [s.l.]: [s.n.], 1567. S. 100. (anglicky)
  3. DIFURIA, Arthur. Women Artists and Patrons in the Netherlands, 1500-1700. Redakce Sutton Elizabeth. Amsterdam: Amsterdam University Press, 2019. Kapitola Towards an Understanding of Mayken Verhulst and Volcxken Diericx, s. 157-177. (anglicky)
  4. SLATER, ALEXIS DIANE, AUTHOR. Mayken Verhulst : a professional woman painter and print publisher in the sixteenth-century Low Countries. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. OCLC 1107883340 (anglicky)
  5. Op de Beeck, passim; also see, "Woodcut". Archivováno 29. 1. 2015 na Wayback Machine
  6. Bergmans, passim. This is mentioned by most subsequent studies about Verhulst although always with conditions.
  7. King, s. 394
  8. Ces Moeurs et fachons de faire de Turcz (Customs and Fashions of the Turks) [online]. [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura
  • Bergmans, Simone. "Le Problème de Jan van Hemessen, monogrammatiste de Brunswick," in Revue belge d'archéologie et d'histoire de l'art, vol. 24, 1955, s. 133–57.
  • Di Furia, Arthur J., "Towards an Understanding of Mayken Verhulst and Volcxken Diericx", in Women Artists and Patrons in the Netherlands, 1500–1700 edited by Elizabeth A.  Sutton, 157–177. Amsterdam: Amsterdam University Press, 2019.
  • Greer, Germaine. The Obstacle Race, s. 26.
  • King, Catherine. "Looking a Sight: Sixteenth-Century Portraits of Woman Artists," in Zeitschrift für Kunstgeschichte, vol. 58, 1995, s. 381–406.
  • Op de Beeck, Jan. "Pieter Bruegel, Mayken Verhulst en Mechelen". In: De Zotte Schilders. (s. 17–29. Ed. Snoeck. 2003. ISBN 90-5349-423-5.
  • Op de Beeck, Jan, Mayken Verhulst (1518–1599). The Turkish Manners of an Artistic Lady. Mechelen: Museum Het Zotte Kunstkabinet, 2005. ISBN 90-90-19982-9.
  • Piland, Sherry, Women artists : an historical, contemporary and feminist bibliography. London: The Scarecrow Press. 1994.
  • Ruby, Louisa Wood, "An early wooded landscape by Jan Brueghel the Elder", The Burlington Magazine, 1312, vol. 154 (2012): 476–481.
  • Slater, Alexis Diane, Mayken Verhulst: A Professional Woman Painter and Print Publisher in the Sixteenth-Century Low Countries. Austin: The University of Texas at Austin, 2019.
  • "Woodcut offers panoramic view of 16th-century Muslim life." Yale Bulletin & Calendar 18 January 2002. (datum přístupu: 21. května 2007)
  • Haar naam was Mayken

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.