Maxmilián z Pernštejna
Maxmilián z Pernštejna (asi 1575 – 2. září 1593 Řím) byl český šlechtic a kanovník kapituly sv. Václava v Olomouci, později zastával úřad papežského komorníka.
| Maxmilián z Pernštejna | |
|---|---|
 Busta Maxmiliána z Pernštejna na náhrobku v bazilice Panny Marie Sněžné. Autoři Gillis van den Vliete a Nicolaes Mostaert. | |
| Narození | asi 1575 |
| Úmrtí | 2. září 1593 (ve věku 17–18 let) Řím |
| Místo pohřbení | Bazilika Panny Marie Sněžné |
| Povolání | duchovní - kanovník |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Rodiče | Vratislav II. z Pernštejna a Marie Manrique de Lara y Mendoza |
| Příbuzní | Jan V. z Pernštejna a Polyxena z Lobkovic (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Pocházel z vlivného rodu Pernštejnů. Jeho rodiči byli nejvyšší kancléř Království českého Vratislav II. z Pernštejna a španělská dona Marie Manrique de Lara. V roce 1582 zemřel otec a sedmiletý Maxmilián zdědil se svým bratrem Janem nejen rozsáhlé panství, ale i velké dluhy. Proto museli velkou část postupně prodat.
Jelikož byl rodiči předurčen pro dráhu duchovního, žil již od dětství u dvora olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic. Ten se v roce 1585 obrátil přímo na papeže s prosbou o převod tehdy desetiletého Maxmiliána do olomoucké kanonie. V březnu 1589 Maxmilián odešel do jezuitské koleje v Římě, kde měl pokračovat ve vyšším studiu teologie. V roce 1590 mu papež udělil souhlas s nástupem do olomoucké kanonie. Ačkoli bylo původně měla proběhnou benefice, byla spojena s nižším vysvěcením.
Mezi Maxmiliánovy podporovatele patřil také papež Klement VIII., zvolený v roce 1592. Vyslal ho na diplomatickou misi k polskému králi Zikmund III. Maxmilián mu měl doručit papežovo požehnání k získání švédské koruny. Po návratu mu papež potvrdil olomoucký úřad a současně jej jmenoval papežským komorníkem. Zároveň Maxmiliána podpořil jako možného kandidáta na nástupce olomoucké diecéze. K tomu však již nedošlo, neboť Maxmilián počátkem září 1593 během studií v Campo amico v Římě v pouhých osmnácti letech nečekaně zemřel.
Byl pochován v římské bazilice Santa Maria Maggiore při pravém západním vchodu před sakristií. Jeho matka nechala zřídit epitaf s jeho bustou a erbem Pernštejnů z bílého a černého mramoru.
Literatura
- VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X.
- PARMA, Tomáš. František kardinál Dietrichstein a jeho vztahy k římské kurii. Prostředky a metody politické komunikace ve službách moravské církve. Brno: Matice moravská, 2011. 636 s. ISBN 978-80-86488-88-2.