Maximilian Schachmann

Schachmann se narodil v Berlíně a vyrůstal na okrajích města. Svou základní školu měl 6 kilometrů od domova a vzhledem k tomu, že autobus jezdil pouze jednou za hodinu, se rozhodl začít jezdit do školy na kole. To zapálilo jeho zájem o kariéru v cyklistice.[4]

Schachmann se stal profesionálem v roce 2017 s týmem Quick-Step Floors. Svou sezónu musel předčasně ukončit po nehodě v 5. etapě závodu Tour de Pologne.[5]

Sezóna 2018 byla pro Schachmanna průlomová. Po 8. místě na Valonském šípu se vydal na svou první Grand Tour v kariéře, na Giro d'Italia. Zde se mu podařilo vyhrát 18. etapu s cílem na Prato Nevoso. Do konce sezóny ještě získal bronzovou medaili z časovky na mistrovství Evropy a 3. místo celkově s etapovým vítězstvím na závodu Deutschland Tour.[6]

V září 2018 Schachmann podepsal dvouletý kontrakt s týmem Bora–Hansgrohe od sezóny 2019.[6]

V březnu Schachmann vyhrál 5. etapu závodu Volta a Catalunya.[7] Na závodu Kolem Baskicka Schachmann vyhrál 1. etapu, individuální časovku, díky čemuž získal vedení v celkovém pořadí. To si ještě upevnil vítězstvími ve 3. a 4. etapě.[8] Závod dokončil na celkovém 10. místě a na vedoucí pozici v bodovací soutěži.[9] Následně Schachmann objel všechny tři Ardenské klasiky: na Amstel Gold Race a Valonském šípu získal 5. místo, na monumentu Lutych–Bastogne–Lutych získal 3. místo.[10]

30. června Schachmann vyhrál silniční závod na národním německém šampionátu, který se jel v extrémních teplotách kolem 40 stupňů Celsia a který dokončilo pouze 15 ze 190 startujících závodníků.[11] V červenci 2019 byl jmenován na startovní listině Tour de France 2019.[12] Ve 13. etapě, individuální časovce, byl na dobré cestě zapsat v cíli skvělý čas, ale blízko cíle měl nehodu. Etapu dokončil, ale později téhož dne mu bylo diagnostikováno několik zlomenin ruky a musel z Tour odstoupit.[13]

Na začátku sezóny Schachmann získal celkové 2. místo na závodu Volta ao Algarve za vítězným Remcem Evenepoelem.[14] V březnu Schachmann vyhrál etapový závod Paříž–Nice zkrácený o jednu etapu kvůli pandemii covidu-19. Vyhrál 1. etapu a následně si udržel náskok 18 sekund na druhého Tiesje Benoota, čímž se stal pátým německým vítězem tohoto závodu a prvním od roku 2011, kdy vyhrál Tony Martin.[15]

Po restartu sezóny v srpnu Schachmann pokračoval ve svých skvělých výsledcích, když získal 3. místo na Strade Bianche.[16] Na monumentu Il Lombardia měl nehodu, když na trasu závodu vjelo auto 3 km před cílem. Závod nakonec dokončil na 7. místě, ale při incidentu si zlomil klíční kost.[17] I přesto se Schachmann zúčastnil Tour de France jakou součást osmičlenné sestavy týmu Bora–Hansgrohe.[18]

V březnu Schachmann obhájil svůj titul na Paříž–Nice. Před poslední 8. etapou byl Schachmann na 2. pozici v celkovém pořadí se ztrátou 52 sekund na lídra závodu Primože Rogliče.[19] Ten však v 8. etapě opakovaně spadnul a ztratil okolo tří minut. Díky tomu se Schachmann mohl stát podruhé v kariéře vítězem tohoto závodu.[20] Z Ardenských klasik se mu nejvíce povedl Amstel Gold Race. Společně s Woutem van Aertem pokryl nástup Toma Pidcocka a ocitnul se na čele v boji o vítězství proti papírově lepším sprinterům van Aertovi a Pidcockovi. Schachmann se pokusil zaútočit, ale jeho nástup byl rychle zneškodněn. Ve sprintu o vítězství nebyl schopen přesprintovat Pidcocka, ani van Aerta, a získal tak třetí místo.[21]

V červnu se Schachmann zúčastnil Tour de Suisse. Před poslední etapou držel průběžné 3. místo, to však poslední den ztratil, když odpadnul ze skupiny favoritů těsně před vrcholem Gotthardského průsmyku. Kvůli ztrátě 12 sekund se nakonec propadnul na konečné 4. místo celkově.[22] Později téhož měsíce získal svůj druhý titul ze silničního závodu na německém národním šampionátu.[23] Na letních olympijských hrách v Tokiu se Schachmann zúčastnil silničního závodu, který dokončil na 10. místě se ztrátou minuty a 21 sekund na vítěze Richarda Carapaze,[24] a časovky, kde zapsal 15. místo.[25]

V srpnu byl Schachmann jmenován na startovní listině Vuelty a España 2021.[26] Závod nedokončil, když nenastoupil do 13. etapy.[27] V říjnu se Schachmann poprvé v kariéře zúčastnil Paříž–Roubaix a získal 77. místo.[28]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Schachmann na anglické Wikipedii.

• Bora–Hansgrohe
• Paříž–Nice 2021

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Maximilian Schachmann na Wikimedia Commons