Maximilian Daublebsky von Sterneck
Maximilián Daublebský (také Daudlebský, Doudlebský) ze Sternecku (14. února 1829, Klagenfurt – 5. prosince 1897, Vídeň) pocházel z rodu Daudlebských ze Sternecku a byl velitelem Rakousko-uherského námořnictva.
| Maximilian Daublebsky von Sterneck | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. února 1829 Klagenfurt am Wörthersee |
| Úmrtí | 5. prosince 1897 (ve věku 68 let) Vídeň |
| Povolání | důstojník |
| Ocenění | rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1866) Královský uherský řád sv. Štěpána Řád Spasitele Řád železné koruny |
| Choť | Lydia Griswold (od 1896) |
| Děti | Maximilian Daublebsky von Eichhain |
| Rodiče | Joseph Sterneck und Ehrenstein |
| Příbuzní | Hermann Daublebsky von Sterneck (sourozenec) Karl Daublebsky von Eichhain (vnuk) |
| Funkce | tajný rada |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Rou 1847 vstoupil po absolvování Marine Kollegs v Benátkách do námořnictva v hodnosti kadeta. Roku 1848 se účastnil blokády Benátek a roku 1859 se stal korvetním kapitánem. V roce 1864 byl povýšen na fregatního kapitána a velel lodi SMS Schwarzenberg v bitvě u Helgolandu. V bitvě u Visu se svou lodí SMS Erzherzog Ferdinand Max, která byla vlajkovou lodí admirála Wilhelma von Tegetthoff, potopil italskou vlajkovou loď Re d'Italia. Za tento čin mu byl udělen Vojenský řád Marie Terezie.
V roce 1869 byl jmenován velitelem v přístavu Pola (dnes Pula). V roce 1872 byl povýšen na kontradmirála, roku 1883 obdržel hodnost viceadmirála a zároveň se stal velitelem Rakousko-uherského námořnictva. Roku 1888 byl povýšen do hodnosti admirála a tímto krokem byl jeho vojenský postup ukončen.
Zemřel roku 1897 ve Vídni. Jeho ostatky byl pohřbeny v Pule a srdce bylo pohřbeno v hrobce na zámku Krastowitze.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Maximilian Daublebsky von Sterneck na Wikimedia Commons
- Životopis na Austria-forum.org
- Daublebsky von Sterneck Maximilian Frh v: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 1, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1957, S. 171.
