Matylda Synková

Poté, co absolvovala obchodní školu, nastoupila jako úřednice ve sklárně továrníka Schreibera v osadě Svatá Sidonie. V roce 1926 vstoupila do KSČ. V roce 1928 byla propuštěna ze zaměstnání kvůli podílu na organizování stávky sklářů. Nastoupila pak v Praze jako profesionální funkcionářka odborů a KSČ. V roce 1934 se jejím manželem stal Otto Synek, jeden z předních komunistických aktivistů, který od roku 1935 zasedal v Národním shromáždění. V únoru byla 1939 zatčena v Praze spolu se svým mužem kvůli vydávání letáků. V Plzni byla odsouzena na sedm měsíců. Po návratu z vězení se zapojila do ilegálních aktivit KSČ. V únoru 1941 byla společně s mužem opět zatčena. Manžel byl popraven, ona deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Zde byla až do konce války.[2][3]

Po návratu do vlasti se stala opět profesionální funkcionářkou KSČ v Praze, kde vedla ženský odbor. Stala se členkou Zemského národního výboru a působila v propagační komisi Ústředního národního výboru města Prahy.[2] V parlamentních volbách v roce 1946 byla zvolena poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. Setrvala zde do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byla zvolena do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. V parlamentu zasedala až do své smrti v roce 1949. Pak ji nahradila Marie Šplíchalová.[4][5]

Zastávala i významné stranické funkce. VIII. sjezd KSČ ji zvolil za členku Ústředního výboru Komunistické strany Československa. IX. sjezd KSČ ji potvrdil ve funkci.[6] 1. července 1949 byla jmenována zástupkyní ministra ochrany práce a sociální péče. Z její iniciativy došlo k přijetí zákona na ochranu matek. Zasloužila se rovněž o vybudování prvního československého závodu na výrobu penicilinu. V roce 1955 po ní bylo pojmenováno náměstí v Brumově-Bylnici a v roce 1956 byla na jejím rodném domě odhalena pamětní deska.[3]