Matt Ghaffari

Vyrůstal v Teheránu.[4] V roce 1976 odešel s rodinou do Spojených států amerických. Po svržení režimu šáha Pahlavího v roce 1979 se do Íránu nevrátil a obdržel americké občanství. Zápasit začal na střední škole v Paramus ve státě New Jersey.[5] Od roku 1980 zápasil za clevelandský univerzitní tým Vikingů pod vedením Dicka Bonacciho.[6] V roce 1984 na univerzitě promoval. V témže roce se stal členem americké volnostylařské reprezentace a doplňkově se věnoval i zápasu řecko-římskému. V olympijské kvalifikaci na olympijské hry v Los Angeles neuspěl.

V roce 1988 neuspěl v americké olympijské kvalifikaci na olympijské hry v Soulu. Do Soulu nakonec odcestoval jako reprezentant Íránu. Domluvil se s Íránským olympijským výborem na reprezentaci své rodné země, ale nedočkal se vlídného přijetí od některých íránských funkcionářů a sportovců. Po osobních problémech se rozhodl do soutěží nenastoupit a vrátit se do Spojených států.[7]

Od roku 1989 se specializoval na zápas řecko-římský, ve kterém cítil větší šanci se kvalifikovat na olympijské hry. V roce 1992 poprvé uspěl v americké olympijské kvalifikaci pro účast na olympijských hrách v Barceloně. Do Barcelony však formu nevyladil a vypadl ve druhém kole základní skupiny bez jediné výhry. V roce 1996 uspěl v americké olympijské kvalifikaci pro účast na domácích olympijských hrách v Atlantě. Od prvního kola potvrzoval výbornou přípravu a bez většího zaváhání postoupil do finále proti Rusu Alexandru Karelinovi. S favorizovaným Rusem svedl vyrovnaný zápas, který nakonec prohrál 0:1 na body, když se v prodloužení nechal vytlačit ze žíněnky. Získal stříbrnou olympijskou medaili.[8] Po zisku olympijské medaile, nepřijal nabídky promotérů věnovat se zápasení profesionálně. V roce 2000 prohrál v americké olympijské kvalifikaci účast na olympijských hrách v Sydney s Rulonem Gardnerem. Vzápětí ukončil sportovní kariéru. Žije v Clevelandu a věnuje se manažerské práci.

V letech 2002 až 2004 se objevil v Japonsku v začínající profesionální soutěži Pro Wrestling Zero-One. V zápasech ztvárnil nejčastěji roli s japonským mistrem světa v judu Naojou Ogawou. Jeho týmovým kolegou byl Tom Howard.[9][10]