Mato Topalović

Základní školu navštěvoval ve Slavonském Brodu a střední školu ve Vinkovci. V semináři Đakovské diecéze se setkal s Josipem Jurajem Strossmayerem. Po absolvování dvouletého kurzu filozofie v Đakově zahájil studium v ​​Pešti. Společně se Strossmayerem získal doktorát z filozofie v roce 1833 a doktorát z teologie získal v roce 1837 ve Vídni v Pázmáneu. Během vídeňských studií se v roce 1834 setkal s Ljudevitem Gajem, s nímž si později dopisoval. Za kněze byl vysvěcen 17. července 1837. Působil jako vojenský kaplan ve Veroně, potom jako farář v chorvatské Trnavě a ve Vinkovci. Od roku 1844 byl profesorem filosofie v Đakovu. V roce 1848 se spolu se Stanko Vrazem zúčastnil Slovanského sjezdu v Praze. Ve svém vystoupení kritizoval to, že Dalmacie, Slavonie, a Chorvatsko jsou sice jedním královstvím, ale jen na papíře. Stěžoval si na to, že Lajos Kossuth vyhlásil program maďarizace Uher.[2] Zemřel ve věku padesáti let na TBC. Náhrobek postavit jeho přítel Josip Juraj Strossmayer. Petar Preradović ho zvěčnil ve svých sonetech

• „Bůh a modlitba illyrského rodáka“ z roku 1836
• „Rozhovor mezi básníkem a slavonskou vílou: Danica“ v roce 1836
• Sbírka básní „Tamburaši Ilirski“, Osijek, 1842
• „Odpověď vlasteneckého srdce“, sbírka básní, Osijek, 1842
• Topalovićův pokus o vydání chorvatské literární sbírky „Echo od Osijeka“ v roce 1941 se neuskutečnil kvůli nepovolení od maďarských úřadů.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mato Topalović na srbochorvatské Wikipedii.