Masarykovo náměstí (Přeštice)

Masarykovo náměstí je hlavní náměstí města Přeštice. Náměstí je ze všech stran obklopené zástavbou domů, z nichž je význačná radnice a budova Kulturního a komunitního centra Přeštice. Plocha náměstí je rozdělena na tři části: severní část slouží pro parkování a autobusovou dopravu (zastávka Přeštice, nám.), prostřední je dlážděná s kašnou a v jižní části je parková úprava. Při východní straně prochází silnice I/27. Na náměstí se nachází pětice přeštických kulturních památek (čtyři sochy a jedna budova).

Masarykovo náměstí
Umístění
StátČesko Česko
MěstoPřeštice
Poloha49°34′21,16″ s. š., 13°19′44,97″ v. d.
Historie
Pojmenováno poTomáš Garrigue Masaryk
Další údaje
Kód ulice388874
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Z náměstí vycházejí na západ Komenského a Červenkova ulice, na severovýchod Rybova ulice, na východ Veleslavínova, Jungmannova a Mlýnská ulice a na jih Hlávkova ulice.

Název

Severní část náměstí

Náměstí bylo 3. června 1930 pojmenováno Masarykovo náměstí.[1] Po komunistickém převratu bylo přejmenováno na Gottwaldovo náměstí. 1. února 1990 se mu vrátil název Masarykovo náměstí.[2]

Sochy

Na náměstí se nachází pět soch a jeden pomník obětem druhé světové války. Do roku 1981 zde stálo hodnotné sousoší svatého Benedikta z Nursie,[3] sokl zničeného díla je dnes v lapidáriu na radnici.

Budovy

Z budov na náměstí je jedna, přeštická spořitelna, chráněna jako kulturní památka. Dále je zde např. budova radnice, sídlí zde kulturní a informační centrum s kinem a sálem, pošta, městská i státní policie, pivovar[4] atd.

Odkazy

Reference

  1. 100 fotografií pro Přeštice. Zvláštní vydání. Přeštické noviny. Říjen 2018.
  2. Obecní kronika Přeštice 1987-2004, s. 37
  3. KOVAŘÍK, Viktor: Sousoší sv. Benedikta z Nursie v Přešticích a jeho odus jako memento nedávných dob péče o památky. In: Zprávy památkové péče 72 (2012), č. 6, s. 520–525. (anotace)
  4. KORELUS, Pavel. Na zdraví! Přeštice otevřely pivovar. Plzeňský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2017-08-30 [cit. 2019-09-23]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.