Masarykův les (Izrael)

Masarykův les (areál o rozloze 3,5 hektaru[1]) se nachází na severu Izraele v údolí Jezreel.[2][3] Byl založen u kibucu Sarid[p 1] v Britské mandátní Palestině v roce 1930[3] na základě finančního výnosu sbírky pořádané Československým výborem Židovského národního fondu (KKL-JNF)[3][p 2] mezi českými Židy.[2][4] Na fondem zakoupené půdě[3] byl vysázen les (13 tisíc sazenic[2][3] olivovníků, sosen a cypřišů) věnovaný československému prezidentu T. G. Masarykovi k výročí jeho 80. narozenin[3] jako uznání jeho zásluh v boji proti antisemitismu[2][3] a také jako výraz díků za jeho sdílení sionistické vize.[4][3][p 3]

Lesopark
Masarykův les
Typsmíšený
Vysazen1930
Rozloha3,5 ha
Poloha
ObecSarid
Katastrální územíJizre'elské údolí
Nadmořská výška111 m n. m.
Zeměpisné souřadnice32°39′47,16″ s. š., 35°13′32,52″ v. d.
Masarykův les u kibucu Sarid
Masarykův les u kibucu Sarid na mapě Izraele
Pokladnička Židovského národního fondu (ŽNF) je symbolem sionistického úsilí v Palestině a Izraeli. Pokladnička (v rozličných provedeních) je také typickým předmětem organizace samotné. ŽNF vznikl 10. ledna 1901 a tato pokladnička byla vyrobena ke stému výročí jeho založení.
První budova v kibucu Sarid (20. léta 20. století)
Jedna z budov v kibucu Sarid na dobovém snímku z roku 1930
Jedna z budov v kibucu Sarid (rok 1944)
Další z budov v kibucu Sarid (rok 1944)
Vodárenská věž v kibucu Sarid (rok 2010)

Otevření Masarykova lesa

Slavnostního otevření Masarykova lesa v dubnu 1930[3] se účastnil československý generální konzul,[3] představitel Jišuvu (reprezentant židovského obyvatelstva u Britské správy)[3] – Menachem Usiškin (v té době řídil KKL-JNF[3])[p 4] a přední osobnosti tehdejší Britské mandátní Palestiny.[2] Masarykův les navazuje na větší Balfourův les.[2][p 5]

Další osud Masarykova lesa

Po druhé světové válce zůstalo na živu jen málo pamětníků prvorepublikových sbírek ve prospěch československé pobočky Židovského národního fondu (KKL-JNF).[2] Postupem času se na Masarykův les zapomnělo a to zejména v důsledku zániku pobočky Židovského národního fondu v Československu na počátku 50. let 20. století, kdy se odehrávaly v zemi protisionistické a antisemitské soudní procesy.[2] V roce 1991 byla obnovena česká pobočka KKL a ta ihned zahájila organizování sbírek finančních prostředků určených na další výsadbu stromů v Izraeli.[2][p 6] O Masarykův les se několik desetiletí nikdo nestaral a les zarůstal náletovými dřevinami, keři a pustl i spadanými větvemi.[2]

Myšlenka revitalizace

V roce 2016 navštívila kibuc Sarid dcera jeho spoluzakladatele[1] RNDr. Michaela Vidláková[p 7] RNDr. Michaela Vidláková putovala Izraelí po stopách svého otce Jiřího Lauschera.[1] V oblasti kibucu Sarid ji na její cestě doprovázela archivářka z tohoto kibucu.[1] A byla to právě tato žena, kdo Vidlákovou na džungli podobný, zarostlý a zplaněný Masarykův les upozornila.[1] Zanedbaný stav Masarykova lesa přivedl Vidlákovou na myšlenku jeho kompletní[3] revitalizace.[4] Prostřednictvím výkonné ředitelky Českého výboru Židovského národního fondu KKL-JNF[1] Zošy Vyoralové[6][7] kontaktovala izraelské centrum KKL a projekt obnovy lesa se mohl rozběhnout.[4]

Obnova lesa a její cíle

Obnova lesa je finančně kryta z peněžních darů a je založena na práci dobrovolníků. Masarykův les (jako dodnes živoucí dar prezidentu T. G. Masarykovi[3]) by se měl stát důstojným místem připomínajícím vztah prezidenta T. G. Masaryka k Izraeli.[3] Areál by měl být místem odpočinku, relaxace a také připomínkou historie jak pro obyvatele okolních sídel, tak i pro turisty.[2] Záměrem bylo v první části předpolí vybudovat lesopark a ve druhé části pak obnovit vlastní les.[4]

Úklid a odstranění náletových dřevin

První fáze obnovy byla zahájena v roce 2018 (v rámci 100. výročí vzniku Československa a 70. výročí vzniku Izraele).[2] Tato první etapa zahrnovala práci dobrovolníků, kteří se soustředili na vyčištění celého území (tj. především na vykácení nežádoucí náletové vegetace).[2][4] Na tuto etapu pak navázaly další etapy dosazování[3] (a vysazování) stromů a pozvolné obnovy lesa.[4]

Koordinační schůzky

Z prvních peněžních darů bylo vybudováno několik set metrů zpevněných cest s lavičkami a pořízen pamětní kámen s informacemi o Masarykově lese a o jeho historii.[1] Koordinační schůzka zástupců KKL-JNF z Čech i Izraele s vedením kibucu Sarid ohledně revitalizace lesa se uskutečnila v březnu 2019.[1] Další postup při obnově lesa projednali v říjnu 2019 představitelé KKL-JNF a zástupci kibucu Sarid.[1] Konečný termín obnovy lesa byl předběžně stanoven na březen 2020 (170. výročí narození T. G. Masaryka).[1]

Infrastruktura lesa

Kromě revitalizace lesního porostu mají být postupně opraveny lesem vedoucí zpevněné cesty pro pěší (vhodné i pro rodiny s kočárky, děti na kolech i vozíčkáře),[1][3] vytvořena hlavní bezbariérová přístupová cesta (lemovaná kameny s informacemi o historii lesa[1]),[3] zřízeno parkoviště a vybudován vstupní[3] vzpomínkový areál (obložený přírodním kamenem[3]).[2] Je počítáno i s odpočinkovým místem, lavičkami (rozmístěnými po celé délce procházkové trasy[1]), informačním systémem, naváděcími cedulkami[3] a informačními tabulemi.[2] Ty mají návštěvníkům připomenout historii a vznik Masarykova lesa, vztah České republiky a Izraele a také poskytnout základní informace o osobnosti T. G. Masaryka.[2] Veškeré doprovodné texty mají být v hebrejštině a v angličtině.[1]

Donátoři

U vstupu do lesa by měl stát kamenný pylon,[1] na němž budou umístěny i „donátorské plakety“[1] (alternativní variantou jsou jen kameny s plaketami).[3] Prostřednictvím plaket bude vzpomenuto na všechny štědré dárce, kteří k obnově lesa finančně (či jiným způsobem) významně přispěli (či se o jeho „zmrtvýchvstání“ zasloužili).[2][1]

Mendelova univerzita v Brně

S revitalizací Masarykova lesa pomáhají i dobrovolníci – odborníci z řad studentů Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.[1] Masarykův les (ŠLP Křtiny) (nacházející se nedaleko moravské obce Křtiny) vlastní i Mendelova univerzita v Brně.[1] Oba lesy tak nejspíše budou pojítkem mezi partnerskou obcí Křtiny a izraelským kibucem Sarid.[1]

Dovětek

Zalesňování Izraele se věnuje také projekt „Český les“, jehož výsadba byla zahájena v 90. letech 20. století a který je součástí velkého lesního areálu Jatir na severním okraji Negevské pouště.[4] V tomto projektu bylo ke konci roku 2018 vysazeno více než 20 hektarů borového lesa.[4]

Odkazy

Poznámky
  1. Sarid – vesnice typu kibuc byla založena ve 20. letech 20. století (1926) v Dolní Galileji přistěhovalci z Československa a východní Evropy.[4] Dodnes (rok 2020) v něm žijí jejich potomci.[2]
  2. Československý výbor Židovského národního fondu KKL–JNF vznikl jako nezisková organizace v roce 1901.[1] Jeho původním úkolem bylo vykupovat půdu pro osadníky.[1] V Izraeli se stará ale také o výsadbu lesů, o vodní rezervoáry jakož i o další rostlinstvo a též o prvky podporující koloběh vody.[1]
  3. T. G. Masaryk věřil ve svobodu, v právo národů na sebeurčení a s KKL-JNF sdílel vize sionistického hnutí, což několikrát potvrdil při své návštěvě tehdejší Britské mandátní Palestiny.[3]
  4. Menachem Usiškin byl předsedou Židovského národního fondu v letech 1923 až 1941.
  5. Balfourův les se rozkládá na jižních svazích Nazaretských hor, blízko kibucu Sarid a je situován severně od vesnice Genigar.[2][3]
  6. Původně se KKL ale věnoval hlavně vykupování pozemků na území Britské mandátní Palestiny, na nichž pak osadníci budovali první kibucy.[2]
  7. RNDr. Michaela Vidláková rozená Lauscherová (* 30. prosince 1936, Praha). Její otec Jiří Lauscher byl sionista, ve 20. letech 20. století žil několik let v Britské mandátní Palestině a patřil k zakládajícím členům kibucu Sarid.[5] Osobně se účastnil i výsadby Masarykova lesa a ve 30. letech 20. století v kibucu Sarid žil.[1] Její matka Irma Lauscherová pracovala jako učitelka.[5] Během druhé světové války byla celá rodina Lauscherova deportována (22. prosince 1942) do ghetta v Terezíně, ale všichni se dožili konce druhé světové války.[5] Pokus rodiny Lauscherovy (v dubnu 1953) o emigraci z Československa do Izraele byl zmařen jejich zatčením na hranicích, po němž následovalo uvěznění[5] Michaela Vidláková vystudovala (v letech 1955 až 1960) Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a poté pracovala v Ústavu pro výzkum výživy lidu (později začleněn do Institutu klinické a experimentální medicíny).[5] Od konce 60. let 20. století vykonávala různé funkce v rámci Židovské obce v Praze.[5] Je členkou reprezentace Židovské obce v Praze a je též aktivní jak v Terezínské iniciativě, tak i v dalších občanských sdruženích.[5]

Reference
  1. SALAJKOVÁ, Hana. Masarykův les v Izraeli potřebuje kompletní obnovu [online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS, Praha, 2020-03-04 [cit. 2020-11-30]. Rubrika:Články a komentáře; Téma:Památky; Kraj:Celá ČR, zahraničí. Dostupné online.
  2. SPĚVÁK, Michal; MIKULCOVÁ, Kateřina. Masarykův les [online]. Maskil - Magazín židovské reformní komunity Bejt Simcha v Praze, 2019-07-19 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online.
  3. Pomozte Masarykovu lesu v Izraeli (Staňte se partnery projektu Revitalizace Masarykova Lesa) [online]. Městská část Brno–střed [cit. 3030-11-30]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  4. BALAJKA, Petr. Divadlo Ungelt uspořádalo benefiční oředstavení. Obecní noviny. 10. 2018, roč. 16, čís. 1, s. 17.
  5. RNDr. Michaela Vidláková rozená Lauscherová (* 1936) [online]. Paměť národa [cit. 2020-11-30]. Dostupné online.
  6. HŮLKOVÁ, Eva. Host: Zoša Vyoralová, výkonná ředitelka českého výboru Židovského národního fondu [online]. Plus rozhlas cz, 2019-11-10 [cit. 2000-11-30]. Dostupné online.
  7. NOVOTNÁ, Jitka. Host: Zoša Vyoralová (energická žena Zoša Vyoralová byla dříve porodní asistentkou. Dnes své síly vkládá do činnosti řady židovských organizací a spolků.) [online]. Dvojka Rozhlas cz, 2019-12-14 [cit. 2020-11-30]. Proč se tak zasazuje o znovuobnovení Masarykova lesa v Izraeli?. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
  • HOLUBOVÁ, Jana. KŘTINY: Studenti pomohou obnovit Masarykův les v Izraeli [online]. Youtube, 2019-08-06 [cit. 2020-11-30]. Video, stopáž: 02:22. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.