Martin P5M Marlin

Martin P5M Marlin (po roce 1962 P-5 Marlin), postavený společností Glenn L. Martin Company, byl dvoumotorový pístovými motory poháněný létající člun, který vstoupil do služby v roce 1952 a sloužil do konce 60. let 20. století u námořnictva Spojených států (US Navy). Také sloužil u pobřežní stráže Spojených států a francouzského námořnictva. Postaveno bylo celkem 286 strojů.

P5M/P-5 Marlin
Martin P5M-2G Marlin pobřežní stráže Spojených států
Určeníhlídkový létající člun
VýrobceGlenn L. Martin Company
První let30. května 1948
Zařazeno1952[1]
Vyřazeno1967[1]
Charaktervyřazen
UživatelSpojené státy
Francie
Vyrobeno kusůzřejmě 286[2] (údaje z různých zdrojů se liší)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj

Letoun vznikl dalším vývojem svého předchůdce, kterým byl letoun PBM Mariner. Měl lepší motory, vylepšený trup a jednoduché ocasní plochy. Prototyp XP5M-1 Marlin byl založen na úpravě jednoho z posledních letounů PBM-5 Mariner (BuNo 98616).[3] Kontrakt na vývoj byl uzavřen 26. června 1946. Letoun dostal interní označení společnosti Model 237. Prototyp letounu poprvé vzlétl 30. května 1948.[3] Sériové letouny P5M-1 doznaly oproti prototypu dalších významných změn. Letoun byl později opět významně upraven na verzi P5M-2 (Model 237B), která byla později přeznačena na SP-5B. Určitý počet letounů P5M-1 také sloužil pro výcvik pod označením TP-5A (po roce 1962).

Popis
P5M-1 v roce 1954 (letka VP-45)
Letoun SP-5B (letka VP-40) po svém posledním letu u US Navy v roce 1967
Francouzský P5M-2 v roce 1957

Letoun Marlin byl navržen s lomeným křídlem (tzv. „racek“), což umožňovalo umístění motorů a vrtulí nad vodní tříští vznikající kolem letounu. Letoun byl poháněn přeplňovanými hvězdicovými motory Wright R-3350-30. Zadní část trupu se k ocasu letounu nezvedala tak prudce jako u předchozího typu, ale postupně, což bylo vylepšení společnosti Martin, které dávalo letounu delší plovoucí část trupu a tím i větší stabilitu.[4] Na konci trupu byl letoun vybaven výklopnými vodními klapkami, které sloužily jednak jako vodní brzdy, ale i k řízení letounu na vodní hladině. Ovladatelnost letounu na vodní hladině byla vynikající.[3]

Prototyp měl věžičky na nose a ocase letounu osazeny dvojicí leteckých kanónů ráže 20 mm a hřbetní věžičku s dvojicí kulometů ráže 12,7 mm M2 Browning. Kokpit byl stejný jako u letounu Mariner. Tento prototyp poprvé vzlétl 30. května 1948.[5]

První ze 167 sériových letounů P5M-1 (Model 237A) byl vyroben v roce 1951 a poprvé vzlétnul 22. června 1951.[5] Změny oproti prototypu zahrnovaly zvětšený kokpit pro zlepšení výhledu, nahrazení věžičky na přídi velkým krytem vyhledávacího radaru AN/APS-44, odstranění hřbetní věžičky a novými symetrickými plováky na křídle. Motorové gondoly byly prodlouženy a jejich zadní část sloužila jako pumovnice. Pohon letounu obstarávala dvojice motorů Wright Cyclone R-3350-30W s výkonem 3 250 k.[3]

Letouny P5M-1 následovalo ve výrobě nejméně 116 letounů verze P5M-2 (Model 237B). Tyto letouny měly ocasní plochy ve tvaru „T“, aby se vodorovné ocasní plochy dostaly dál od vznikající vodní tříště. Dále měly na zádi detektor magnetických anomálií (AN/ASQ-8 MAD) a nenesly na zádi kanóny, které nahradila navigační anténa AN/APN-122. Měly i vylepšené prostory pro posádku a vylepšenou příď, která omezovala množství tříště vznikající při startu a přistání. Letouny poháněla dvojice motorů Wright Cyclone R-3350-32 WA s výkonem 3 450 k. První letoun byl dodán v roce 1954.[3]

Operační historie

Vietnam

Poslední operací námořnictva Spojených států, ve které působily létající čluny, byly hlídkové lety letky VP-40 v rámci operace „Market Time“.[6] Námořní hlídkování bylo zahájeno v únoru 1965 a mělo za cíl odhalit malá plavidla, která zásobovala Vietkong v Jižním Vietnamu ze Severního Vietnamu.[7] Letouny letky VP-40 působily z nosičů hydroplánů a hlídkovaly kolem delty řeky Mekong mezi Phu Quoc a Vũng Tàu.[8] Poslední letoun P5M amerického námořnictva, přeznačený na SP-5B, přeletěl 12. července 1968 na námořní leteckou základnu Patuxent River v Marylandu, kde měl být dočasně uskladněn, než bude pro něj postaveno místo pro vystavení ve Washingtonu, D.C. Jelikož však z těchto plánů sešlo, byl letoun později přemístěn na námořní leteckou základnu Pensacola na Floridě do Národního muzea námořního letectví, kde je vystaven dodnes.[9]

Pobřežní stráž Spojených států

Sedm letounů P5M-1G a čtyři letouny P5M-2G byly postaveny pro pobřežní stráž Spojených států pro záchranné operace na moři (SAR). Ale ukázalo se, že letouny jsou náročné na údržbu a vzhledem k potřebnému počtu letounů jsou nadbytečné. Proto byly následně přeřazeny k US Navy, které je přeznačilo na TP-5A a používalo je jako cvičná letadla, protože letouny neměly vybavení pro nesení výzbroje.

Francouzské námořnictvo

Francouzské námořnictvo převzalo deset Marlinů od US Navy v roce 1959 jako náhradu za letouny Short Sunderland pro námořní hlídkovou službu v Dakaru ve státu Senegal v západní Africe. O pět let později byly vráceny zpět.

Dochované exempláře

Jeden letoun SP-5B se nachází v Národním muzeu námořního letectví na námořní letecké základně Pensacola na Floridě. Tento letoun (BuNo 135533) je zřejmě jediným dochovaným exemplářem letounu Marlin.

Varianty
SP-5B jednotky VP-50

XP5M

Prototyp přestavěný z letounu PBM Mariner s upraveným trupem.[10]

P5M-1

Sériová verze pro US Navy. Postaveno 160 strojů, které byly později přeznačeny na P-5A.[10]

P5M-1G

Letouny P5M-1 pro pobřežní stráž Spojených států. Postaveno 7 strojů, které byly později přeřazeny k námořnictvu jako P5M-1T.[10]

P5M-1S

Upravené letouny P5M-1 s vylepšeným elektronickým a protiponorkovým vybavením. Přestavěno 80 letounů, které později dostaly označení SP-5A.[10]

P5M-1T

Sedm letounů, které se vrátily od pobřežní stráže Spojených států a jeden upravený letoun P5M-1, které byly používány k výcviku posádek. Později přeznačeny na TP-5A.[10]

P5M-2

Vylepšená sériová verze. Postaveno nejméně 115 strojů pro US Navy včetně 10 pro francouzské námořnictvo. Americké stroje byly později přeznačeny na P-5B.[10]

P5M-2S

Většina letounů P5M-2, které dostaly lepší elektronické a protiponorkové vybavení. Později létaly pod označením SP-5B.[10]

P5M-2G

Čtyři letouny P5M-2 postavené pro pobřežní stráž Spojených států, které později přešly k námořnictvu jako P5M-2.[10]

P-5A

Letouny P5M-1 přeznačené v roce 1962.[11]

SP-5A

Letouny P5M-1S přeznačené v roce 1962.[11]

TP-5A

Letouny P5M-1T přeznačené v roce 1962.[11]

P-5B

Letouny P5M-2 přeznačené v roce 1962.[11]

SP-5B

Letouny P5M-2S přeznačené v roce 1962.[11]

Specifikace (P5M-2)
Martin SP-5B Marlin
Martin P5M-2

Technické údaje pocházejí z publikace „United States Navy Aircraft since 1911“.[12]

Technické údaje
  • Posádka: 11
  • Rozpětí: 35,7 m
  • Délka: 30,7 m
  • Výška: 10 m
  • Nosná plocha: 130,1 m²
  • Plošné zatížení: 287 kg/m²
  • Prázdná hmotnost: 22 900 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 38 600 kg
  • Pohonná jednotka: 2× hvězdicový motor Wright R-3350-32WA
  • Výkon pohonné jednotky: 3 450 k (2 570 kW)

Výkony
  • Cestovní rychlost: 242 km/h (130 uzlů, 150 mph) ve výšce ? m
  • Maximální rychlost: 404 km/h (218 uzlů, 251 mph) ve výšce ? m
  • Dolet: 3 300 km (2 050 námořních mil)
  • Dostup: 7 300 m (24 000 stop)
  • Stoupavost: 6,1 m/s (1 200 stop/min)
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,13 kW/kg

Výzbroj
  • 4× torpédo o hmotnosti 980 kg nebo
  • 4× námořní mina nebo letecká puma o hmotnosti 907 kg nebo
  • 8× námořní mina o hmotnosti 454 kg (1 000 lb) nebo
  • 16× letecká puma o hmotnosti 227 kg (500 lb) nebo
  • 16× hlubinná puma o hmotnosti 150 kg (330 lb) nebo
  • 1× jaderná hlubinná puma Mk.90 „Betty“

Uživatelé

Francie Francie

Spojené státy

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martin P5M Marlin na anglické Wikipedii.

  1. Roberts 2000, str. 663.
  2. Přehled letounů Martin Archivováno 24. 4. 2009 na Wayback Machine na webu Maryland Aviation Museum. Citováno: 11.11.2012
  3. SMITH, Bob. PBM Mariner in action. Carrollton, Texas: squadron/signal publications, 1986. 58 s. Dostupné online. ISBN 0-89747-177-6. S. 44-47. (anglicky)
  4. "Longer Hull Safer Landing." Popular Science, Srpen 1948, str. 90.
  5. Swanborough and Bowers 1976, str.323.
  6. An Illustrated Guide to The Air War Over Vietnam by Nalty, Bernard C., Watson, George M., and Neufeld, Jacob: Arco Publishing (1981) str. 106–107.
  7. The Naval Air War in Vietnam by Mersky, Peter B, and Polmar, Norman: Nautical and Aviation Publishing Company of America (1981) str.30.
  8. The Vietnam War by Bonds, Ray: Salamander Books (1979) str.132.
  9. Flecknoe, Harold J. "Progress". United States Naval Institute Proceedings, říjen 1968.
  10. Andrade 1979 str.207
  11. Andrade 1979, str.157
  12. Swanborough and Bowers 1976, str. 325.

Literatura
  • Andrade, John, „U.S.Military Aircraft Designations and Serials since 1909“, Midland Counties Publications, 1979, ISBN 0-904597-22-9.
  • Barth, Bruce D., The Martin P5M ‚Marlin‘. Pacific Aero Press, 1994.
  • Roberts, Michael D. „Dictionary of American Naval Aviation Squadrons: Volume 2 The History of VP, VPB, VP(HL) and VP(AM) Squadrons“. Washington DC: Naval Historical Centre, 2000.
  • Swanborough, Gordon and Bowers, Peter M. „United States Navy Aircraft since 1911“. London:Putnam, Second edition 1976. ISBN 0-370-10054-9.
  • „The Illustrated Encyclopedia of Aircraft“ (Part Work 1982–1985), 1985, Orbis Publishing, str. 2420

Související články

Související vývoj

Podobná letadla

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.