Martin Šolc

Martin Šolc vystudoval v roce 1972 Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, zaměření astronomie a astrofyzika. Poté zde na katedře astronomie a astrofyziky působil jako interní aspirant a posléze odborný asistent.

V roce 1986 se stal docentem astronomie. V letech 1986–1987 získal stipendium Maxe Plancka v Ústavu Maxe Plancka pro jadernou fyziku v Heidelbergu, kde se účastnil na zpracování dat z experimentů na sondách Giotto/Vega k Halleyově kometě.

V roce 1987 se stal vedoucím katedry astronomie a astrofyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. V této funkci pokračoval i do roku 1999 poté, kdy se katedra transformovala v Astronomický ústav UK.

V letech 1999–2002 působil jako předseda Asociace Univerzita třetího věku České republiky, v letech pak jako předseda Společnosti pro dějiny věd a techniky při Radě vědeckých společností Akademie věd ČR. Od roku 2010 je členem grémia Rady seniorů ČR, od roku 2014 členem Rady celoživotního vzdělávání Univerzity Karlovy.

Martin Šolc napsal celkem 56 publikací z oboru astrofyziky, fyziky komet a meziplanetární hmoty a 67 původních článků o historii astronomie. Byl autorem nebo spoluautorem celkem 8 učebnic: nejen pro vysoké školy, ale i pro střední (např. Cvičení z fyziky pro 1. ročník gymnázií) a základní školy (Přírodověda: pracovní sešit pro 5. ročník základní školy).

• Po Martinu Šolcovi je pojmenována planetka 7799 MartinŠolc, která byla objevena 24. února 1996 na hvězdárně na Kleti.

• v roce 2017 získal v USA Cenu Donalda Osterbrocka za spoluautorský podíl na knize Biographic Encyclopedia of Astronomers, do které napsal 9 životopisů významných astronomů.

• V roce 2018 obdržel nejvyšší astronomické ocenění, Nušlovu cenu.[1]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Martin Šolc