Mart Port

Mart Port byl se narodil v roce 1922 jako syn estonského botanika Jaana Porta (1891–1950) a jeho ženy Marty. Během druhé světové války bojoval v řadách Rudé armády.[2]. Byl vyznamenán Medailí Za bojové zásluhy.[3] Po válce studoval architekturu na Tallinnském polytechnickém institutu.

Do roku 1990 pracoval Mart Port v sovětské státní architektonické kanceláři Eesti Projekt, v letech 1961 až 1989 jako šéfarchitekt. Kromě toho v letech 1961 až 1992 přednášel na Tallinské akademii umění, od roku 1977 s titulem profesor. V období 1955 až 1979 byl Port předsedou „Svazu architektů“ Estonské SSR (estonsky Eesti NSV Arhitektide Liit). V roce 1972 obdržel Státní cenu Estonské SSR[4] a v roce 1978 titul „Lidový architekt SSSR “(rusky Народный архитектор СССР).

Mart Port byl hlavním městským architektem v Tallinnu, Tartu a Viljandi a šéfem plánu výstavby nových částí Tallinnu – Mustamäe, Väike-Õismäe, Lasnamäe, Tartu – Annelinn a Viljandi-Männimäe.[4] Kromě toho navrhoval různé druhy sovětských veřejných budov: obytné domy, školy, kulturní domy, nákupní centra).[5]

Známými projekty Marta Porta jsou centrála Komunistické strany Estonska (společně s Raine Karpem a Olgou Končajevou, 1964–1968), první tallinský mrakodrap Hotel Viru (společně s Henno Sepmannem, 1972), četné obytné a průmyslové komplexy (Eesti Kaabel, 1961).

Jeho dílem je také monumentální památník Rudé armády v části Tallinn-Maarjamäe (Maarjamäe obelisk, 1960[4]) na břehu Baltského moře ve Finském zálivu.

Byl členem mezinárodního týmu zapojeného do designu města Slavutyč pro pracovníky z Černobylské jaderné elektrárny. Jedna z částí města je postavena podle estonského projektu, za nějž obdržel Mart Port Zlatou medaili Výstavy hospodářských úspěchů SSSR.[2] Při obnově zemětřesením zničeného arménského města Spitak navrhl rezidenční čtvrt a domy v tradičním místním stylu.[2]

výběr

• Arhitekti pilguga Inglismaal. Tallinn 1966
• Nõukogude Eesti arhitektuur. Tallinn 1983