Marlène Jobertová
Marlène Jobertová, nepřechýleně Jobert (* 4. listopadu 1940,[p 1] Alžír, Alžírsko), je francouzská výtvarnice, herečka, zpěvačka, textařka a autorka knih pro děti. V roce 1999 s ní Česká televize provedla rozhovor v rámci cyklu Francouzské rozhovory. Její českou dabérkou bývá obvykle Libuše Švormová.
| Marlène Jobertová | |
|---|---|
 Marlène Jobertová v roce 2012 | |
| Rodné jméno | Marlène Jobert |
| Narození | 4. listopadu 1940 (81 let) Alžír,  Alžírsko |
| Alma mater | Conservatoire national supérieur d’art dramatique Regionální konzervatoř v Dijonu |
| Aktivní roky | 1966–1998 |
| Děti | Eva Greenová a Joy Green |
| Příbuzní | Elsa Lunghini (neteř) Joséphine Jobert (neteř) |
| César | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a kariéra
Je dcerou italské herečky Elsy Lunghiniové, matkou herečky Evy Greenové a tetou herečky Josephine Jobertové.
Původně chtěla být výtvarnicí nebo módní návrhářkou. Ještě během svých studií výtvarného umění také začala hrát amatérsky divadlo a vystupovat v krátkých skečích během koncertů hudební skupiny svého bratra. Herectví se jí nakonec zalíbilo natolik, že jej posléze studovala na Státní konzervatoři v Dijonu a v Paříži. Během svých studií pracovala jako filmová statistka, fotomodelka a reklamní výtvarnice.
V roce 1963 debutovala jakožto divadelní herečka po boku svého učitele Yvese Montanda ve hře Tisíc klaunů v Théâtre Montparnasse. Pro francouzský film jí objevil režisér Jean-Luc Godard. Její jemný půvab, pihovatá tvář a rusé vlasy spolu s jemným a neokázalým civilním herectvím způsobily, že začala pak být obsazována do mnoha dalších filmů. Zpočátku hrála zejména v kriminálních filmech a thrillerech a před kamerou se setkala například s Linem Venturou nebo Jean-Paulem Belmondem. Později začala být obsazována i do jemnějších melodramat, z nichž vyniká zejména snímek Nahá láska z roku 1981.
Kromě své výtvarné a herecké činnosti činnosti se také jedná o uznávanou spisovatelku, jež píše knihy pro děti, známá je též jako příležitostná zpěvačka a písňová textařka.
Filmografie (výběr)
- 1966: Mužský rod, ženský rod (Masculin, féminin: 15 faits précis), režie Jean-Luc Godard
- 1967: Alexandre le bienheureux (Alexandre le bienheureux), režie Yves Robert
- 1967: Zloděj z Paříže (Le Voleur), režie Louis Malle
- 1968: Nepřemožitelná Leontýna (Faut pas prendre les enfants du bon Dieu pour des canards sauvages), režie Michel Audiard
- 1970: Cestující v dešti (Le Passager de la pluie), režie René Clément
- 1970: Poslední adresa (Dernier domicile connu), režie José Giovanni
- 1971: Deset strašných dní (La Décade prodigieuse), režie Claude Chabrol
- 1971: Manželé z roku II (Les Mariés de l'an II), režie Jean-Paul Rappeneau
- 1971: Vzali nohy na ramena (La Poudre d'escampette), režie Philippe de Broca
- 1972: Nous ne vieillirons pas ensemble (Nous ne vieillirons pas ensemble), režie Maurice Pialat
- 1974: Juliette a Juliette (Juliette et Juliette), režie Jean Collomb
- 1974: Le Secret (Le Secret), režie Robert Enrico
- 1974: Ne tak zlý (Pas si méchant que ça), režie Claude Goretta
- 1975: Bláznivá na zabití (Folle à tuer), režie Yves Boisset
- 1976: Dobrák a zlí lidé (Le Bon et les méchants), režie Claude Lelouch
- 1977: Smolařka Julie (Julie pot de colle), režie Philippe de Broca
- 1978: Jdi za mámou, táta pracuje (Va voir maman, papa travaille), režie François Leterrier
- 1979: Válka policajtů (La Guerre des polices), režie Robin Davis
- 1981: Nahá láska (L'Amour nu), režie Yannick Bellon
- 1981: Špinavá záležitost (Une sale affaire), režie Alain Bonnot
Poznámky
- V některých zdrojích je uváděn rok narození 1943.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marlène Jobertová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marlène Jobertová
Osoba Marlène Jobertová ve Wikicitátech- Marlène Jobertová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Marlène Jobertová na Kinoboxu.cz
- Marlène Jobertová v Internet Movie Database (anglicky)
- Marlène Jobertová v databázi AlloCiné (francouzsky)
