Marie Válková

Po studiích českých dějin a pomocných věd historických na univerzitě v Praze pokračovala v letech 1924–1927 ve studiu na Státní archivní škole.[2] Po jejím ukončení získala zaměstnání v archivu hlavního města Prahy, kde setrvala do roku 1932, kdy odešla do ústřední knihovny hlavního města Prahy, kterou po roce opustila a stala se pracovnicí Památníku národního písemnictví, kde působila až do roku 1950. V roce 1954 byla Marie Válková v politickém procesu se sociálními demokraty odsouzena k trestu vězení ve výši 16 let.[3] Vězněna byla do roku 1960, kdy byla propuštěna na amnestii a vrátila se zpět do Památníku národního písemnictví, kde získala práci uklízečky, přičemž díky své erudici pomáhala se zpracováváním starých tisků. V roce 1966 odešla pracovat do Střediska památkové péče, odkud byla v roce 1970 za nastávající normalizace nuceně penzionována.

V rámci své práce se zaměřovala na psaní historických a historickoprávních rešerší. Její dílo obsahuje rovněž práce diplomaticko-správního a regionálního charakteru.