Mariannhillští misionáři

První velká budova mariannhillských misionářů ve Würzburgu na adrese Röntgenring 3

Seminář Pia X. a kostel Nejsvětějšího srdce Páně ve Würzburgu

Řádová hrobka na hlavním hřbitově ve Würzburgu

Již v roce 1882 bydlel na faře kostela sv. Petra ve würzburské čtvrti Sander bratr misionářů z kongregace. V roce 1889 získali mariánští bratři vlastní budovu v Reibeltgasse, kterou však opět prodali, aby získali větší budovu na Pleicher Ring (dnes Röntgenring 3), kde od roku 1930 sídlil generální kongregační sbor.[3] V roce 1927 mohla být ve Würzburgu zahájena stavba semináře pro komunitu. Antiklerikální politika národního socialismu a důsledky druhé světové války brzdily rozvoj kongregace. Po válce se však kongregaci podařilo obnovit svou činnost.

Seminář Pia X. s kostelem Nejsvětějšího srdce Páně (Herz-Jesu-Kirche), klášterním kostelem na Mönchbergu, který plánoval Albert Boßlet a který se podílel na utváření panoramatu Würzburgu, byl ve Würzburgu dokončen v roce 1929 a biskup Matthias Ehrenfried jej vysvětil jako seminář pro komunitu. Mezitím se odtud vydali studenti náboženství z Německa, Nizozemska, Rakouska, Švýcarska a USA studovat teologii na Univerzitu Julia Maxmiliána. Dům na adrese Mariannhillstraße 1 je až do současnosti sídlem kněžské formace německé provincie. Misionáři působící v zahraničí udržují kontakt s německým ústředím kongregace.

Misionáři z Mariannhillu, kteří zde žijí, pracují mimo jiné jako faráři, nemocniční kaplani, vedoucí rekolekcí, vedoucí modlitebních kroužků a zpovědní kaplani. V domě již několik let sídlí také noviciát (příprava mladých misionářů z Německa a Polska).

V pozoruhodné věži Piova semináře se nachází muzeum, které přibližuje práci misionářů z Mariannhillu. Kromě toho se v Piově semináři nachází:

• sídlo německého představeného řádu;
• centrum vyslání do misií, správa darů,
• správa časopisu Mariannhill a mariannhillského misijního kalendáře.

Misijní dům svatého Josefa v Reimlingenu u Nördlingenu byl budován v několika etapách od roku 1920. Úkolem bylo vždy přijímat a vzdělávat řeholníky. Pro misii a domov se bratři vzdělávali ve vlastních klášterních podnicích a dílnách jako truhláři, obuvníci, zámečníci, krejčí, zahradníci, tiskaři, sazeči, knihaři, pekaři a zemědělci. Kromě toho v misijním domě i ve 21. století působí třetí generace následovníků bratra Wolfganga Hainze, který byl léčitelem. Protože do řádu vstupovalo stále méně noviců, musely být dílny a podniky v Reimlingenu postupně opuštěny, včetně velkého zemědělského podniku a naposledy v roce 2012 i tiskárny. Budovy statku a tiskárny byly prodány investorům.

Od roku 1980 se v misijním domě nachází domov důchodců a pečovatelský dům pro členy řádu z německy mluvících zemí, kteří potřebují péči.

Vzdělávací dům sv. Alberta (Bildungshaus St. Albert) v Reimlingenu byl postaven přibližně v letech 1922/1923 jako novobarokní budova semináře. Spolu se sousedním hradem Reimlingen sloužil k výchově noviců a pozdních povolání. Později sloužil také jako internátní škola pro chlapce.

Budovu a tělocvičnu provozovala Kolpingova akademie jako konferenční centrum. V roce 2021 byl Bildungshaus prodán.

V roce 1951 byl zakoupen klášter Mönchsdeggingen u Nördlingenu, který byl určen jako noviciát pro kněze. Mezitím zde sídlil i generální úřad, který od roku 1970 přemístěn do Říma. V roce 2017 byl areál (s výjimkou klášterního kostela a hřbitova, které patří katolické církevní nadaci St. Martin Mönchsdeggingen) prodán.

V roce 1952 byl zakoupen bývalý trapistický klášter v Maria Veen (Reken) v Münsterlandu, který byl rozšířen na školu a v roce 1958 otevřen jako gymnázium. Gymnázium misionářů z Mariannhillu je určeno asi pro 600 dívek a chlapců. V připojeném domě pro výchovu mládeže se mimo jiné pořádají „dny náboženské orientace“ a víkendy rozjímání.

V misijním domě Maria Veen žije osm misionářů z Mariannhillu. Plní různé úkoly. Pracují například jako učitelé náboženství a školní kaplani. Působí jako kaplani pro zdravotně postižené, jako farní kaplani ve farnosti a jako zástupci u manželského soudu diecéze Münster.

Zámek Riedegg (pohled z jihu)

V roce 1936 koupili mariánskolázeňští misionáři zámek Riedegg u Gallneukirchenu v Horních Rakousech. Misionáři vybudovali v Riedeggu školní středisko včetně gymnázia a afrického misijního muzea. Na hradě sídlí polytechnická škola v Gallneukirchenu.

Od roku 1947 do roku 2014 byli misionáři z Mariannhilu pověřeni beneficiátní službou v „Benefiziatenhaus“ u Maria Beinberg.[4]

Aloysianum, internátní školu a seminář mariánskolázeňských misionářů v Lohru nad Mohanem, vybudovala v letech 1910–1911 skupina společného života pod vedením mariannhillského misionáře otce Notkera Vorspela. V roce 1914 byl přejmenován na Schülerheim Aloysianum. S výjimkou období mezi lety 1939 a 1948, kdy sloužila mimo jiné jako vojenská nemocnice, bylo v Aloysianum ubytováno až 150 žáků. V roce 2003 byla ukončena činnost internátní školy. Následně byla budova přestavěna na obytný komplex.[5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mariannhiller Missionare na německé Wikipedii.

• Katolická církev v Jihoafrické republice

• (německy) Missionare von Mariannhill. Deutsche Provinz: Website der Deutschen Provinz der Missionare von Mariannhill webové stránky Německé provincie misionářů z Mariannhillu
• (anglicky) Congregation of the Missionaries of Mariannhill webové stránky Kongregace misionářů z Mariannhillu v angličtině
• (německy) Gymnasium der Mariannhiller Missionare in Maria Veen webové stránky Gymnázia mariannhillských misionářů v Maria Veen