Marian Langiewicz

Marian Langiewicz (5. srpna 1827, Krotoszyn – 10. května 1887, Istanbul) byl polský generál a diktátor (vůdce) polského Lednového povstání[1].

Marian Langiewicz
Narození	5. srpna 1827 Krotoszyn
Úmrtí	11. května 1887 (ve věku 59 let) Konstantinopol
Místo pohřbení	Haydarpaşa Cemetery
Povolání	důstojník
Ocenění	Kříž nezávislosti s meči
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důstojník pruského dělostřelectva Langiewicz první bojové zkušenosti získal za Druhé italské války za nezávislost (1859-1860), kdy bojoval pod Guiseppem Garibaldim.

V živelně vypuknuvším polském Lednovém povstání (1863-1864) se Langiewicz angažoval od jeho počátku. Sjednával pro povstalce dodávku zbraní z Německa a Belgie. Vzpoura však navzdory mezinárodní podpoře byla potlačena.

Langiewicz byl Rakušany zadržen při pokusu o emigraci. Přechodně byl od 3. do 28. dubna 1863 zadržován v Tišnově (kde je i jeho busta), než byl převezen do Josefova.

V Josefově byl vězněn mezi lety 1863-1865 v přízemí posádkového velitelství naproti domu č. p. 21. Odtud byl přeložen do 1. poschodí dělostřeleckých kasáren, neboť si i přes zákaz dopisoval se svými krajany. Pod dozorem se Langiewicz směl pohybovat jen ve městě a nejbližším okolí, přičemž jedinou povolenou vycházku měl pouze do lipové aleje pod někdejší Jaroměřskou branou. Tato alej dodnes nese jeho jméno.

Po svém propuštění Langiewicz krátce přebýval v Anglii a Švýcarsku. Následně se roku 1867 nechal Kruppovou zbrojovkou najmout jako odborný poradce osmanského vojska. Zemřel bez prostředků a téměř zapomenut v Istanbulu.