Maria Gaetana Agnesiová

Narodila se ve velmi vlivné a bohaté milánské rodině. V dětství byla považována za dětského génia, v jedenácti letech mluvila sedmi jazyky. Ve dvanácti letech začala trpět záhadnou chorobou, kterou provázely mohutné křeče. Lékaři si nevěděli rady, nemoc dali do souvislosti s její mimořádnou intelektuální aktivitou a doporučili jí tanec a jízdu na koni. Tato léčba však nepomáhala. Maria byla navíc velmi plachá a dělal jí potíže kontakt s lidmi. Na tyto své dispozice reagovala prudkým náboženským vzplanutím, které ji zároveň přimělo odejít do kláštera. Ačkoli jí v tom její otec nepodporoval, umožnil to a vyplácel jí do konce života důchod. V klášterním ústraní se Maria začala intenzivněji věnovat matematice. Napsala zde své základní dílo Instituzioni analitiche ad uso della gioventù italiana, první knihu, v níž se diskutovalo jak o integrálním, tak diferenciálním počtu. Poslední čtyři desetiletí svého života, i v důsledku opětovného zhoršení její choroby, ovšem věnovala hlavně studiu teologie, zejména patristiky, a službě chudým. Roku 1750 ji papež Benedikt XIV. jmenoval profesorkou matematiky a přírodní filozofie univerzity v Bologni, jakožto druhou ženu v historii (první byla Laura Bassiová).