Maria Clara Eimmart

Maria Clara Eimmart se narodila v Norimberku.[1] Byla dcerou malíře, rytce a amatérského astronoma Georga Christopha Eimmarta mladšího, který byl také ředitelem Norimberské akademie umění, Malerakademie, od roku 1699 do roku 1704.[2][3][4] Její dědeček Georg Christoph Eimmart starší, byl také rytec a malíř portrétů, zátiší, krajin a historických námětů.[5] Profese jejího otce byla lukrativní, ovšem on své výdělky vkládal do nákupů astronomických přístrojů a do výstavby soukromé observatoře.[1] Byl pilným pozorovatelem a výsledky svého bádání publikoval ve svých memoárech a vědeckých pojednáních.

Vzhledem k silné řemeslné tradici v Německu, byla Maria Clara Eimmart schopná využít příležitosti stát se učednicí svého otce, od kterého získala značné znalosti francouzštiny, latiny, matematiky, astronomie, kreslení a rytí. Její schopnosti rytkyně jí dovolovaly, aby asistovala svému otci při jeho práci. Proslavila se díky svému záznamu měsíčních fází.[2] Mimo jiné ilustrovala květiny, ptáky a klasické náměty, ale většina těchto prací byla ztracena.[1]

V roce 1706 se provdala za Johanna Heinricha Mullera (1671–1731), otcova studenta a nástupce, který se stal ředitelem Eimmartovy observatoře v roce 1705.[3] Muller také učil fyziku na Norimberském gymnáziu, kde mu Eimmart dělala asistentku. Muller byl také ovlivněn rodinou láskou k astronomii. Nejdříve byl pilný amatér a později se stal profesorem v Altorf, kde využil své schopnosti k zobrazování komet, slunečních skvrn a měsíčních pohoří s pomocí Marie Clary. Na začátku manželství mezi jejich přátele patřily bratři Rostovi, romanopisci a astronomové a Johann Gabriel Doppelmayr, historik astronomie.

Rok od jejich sňatku Maria Clara Eimmart zemřela během porodu v Norimberku.[1]

Eimmart je nejvíce známá pro své přesné astronomické ilustrace fází Měsíce provedené v paletě pastelových odstínů na tmavě modrém pozadí.[1] Mezi roky 1693 a 1698, vytvořila přes 350 kreseb měsíčních fází. Tato kolekce je vytvořena výhradně na základě pozorování teleskopem a byla pojmenována Micrographia stellarum phases lunae ultra 300. Dvanáct těchto ilustrací bylo věnováno Luigimu Fernandovi Marsilimu, vědci a spolupracovníkovi jejího otce. Dalších deset se dochovalo v Boloni společně se třemi menšími studiemi na hnědém papíře.[3] Pokročilá série zpodobnění fází Měsíce se stala základem pro novou lunární mapu. V roce 1706 Eimmart vytvořila dvě ilustrace totálního zatmění. Jsou zde také kresby planet a komet.

Podle Londy Schiebinger některé zdroje tvrdí, že Eimmart publikovala práci Ichnographia nova contemplationum de sole pod jménem jejího otce v roce 1701. Ovšem neexistuje důkaz, který by potvrzoval, že se jednalo o její práci a nikoli práci otce.[1]

• 
  Pozorování fází Měsíce
• 
  Druhá fáze Měsíce
• 
  Ilustrace úplňku
• 
  Fáze Merkuru pozorované Johannesem Heveliem
• 
  Fáze Venuše
• 
  Aspekt Marzu
• 
  Aspekt Jupiteru
• 
  Aspekt Saturnu
• 
  Komety
• 
  Paraselene a Parhelion
• 
  Astronomické ilustrace