Luigi Ferdinando Marsili

Luigi Ferdinando Marsili (10. července 1658 Bologna – 1. listopadu 1730 tamtéž) byl italský přírodovědec a důstojník.

Luigi Ferdinando Marsili
Narození	10.jul. / 20. července 1658greg. Bologna
Úmrtí	1. listopadu 1730 (ve věku 72 let) Bologna
Alma mater	Boloňská univerzita
Ocenění	člen Královské společnosti
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pocházel ze šlechtické rodiny, jeho bratrem byl biskup v Perugii Anton Felice Marsili. Díky rodinnému bohatství získal kvalitní vzdělání, mj. byl žákem Marcella Malpighiho. V roce 1671 prozkoumal Campi Flegrei, v roce 1679 se zúčastnil diplomatické mise do Konstantinopole a napsal vědeckou práci o vodním režimu Bosporu.[1] V knize Bevanda asiatica se zabýval kávou a jejími účinky na lidský organismus.

V letech 1682 až 1704 sloužil v císařském vojsku. Dva roky prožil v tureckém zajetí a stal se předním odborníkem na osmanské válečnictví. Zúčastnil se obléhání Budína v roce 1686 a po uzavření karlovického míru působil v komisi vytyčující novou hranici mezi habsburskými a osmanskými državami. Dosáhl hodnosti plukovníka, avšak musel musel armádu opustit poté, co nedokázal zabránit pádu města Breisachu do francouzských rukou.[2]

Po odchodu z habsburských služeb se zaměřil na terénní přírodovědecký výzkum, podnikl výpravy do Provence, ke Gardskému jezeru a do povodí Dunaje, kde pořizoval mapy a sbíral zkameněliny. Jeho kniha Histoire physique de la mer (1725) byla průkopnickým dílem v oboru oceánografie.[3] Věnoval se také studiu alkoholového kvašení a vyvrátil domněnku, že houby jsou produktem hniloby. Zasloužil se o založení boloňské akademie věd, které věnoval své sbírky a financoval tiskárnu odborných knih.[4] Byl členem Královské společnosti a Francouzské akademie věd.

Je po něm pojmenována podmořská sopka Marsili a rod kapradin marsilkovité.