Mariánská družina

Papež Řehoř XIII. zřídil kanonicky bulou „Omnipotentis Dei“ 5. prosince 1584 v římské koleji družinu Prima Primamaria a ostatní družiny jsou k této mariánské družině přivtělovány. Generální představený jezuitů dostal pak povolení k zakládání mariánských družin na vysokých školách. Toto privilegium dále rozšířil: Sixtus V. (1587), Benedikt XIV. (1748, 1751), Lev XII. (1825) a Pius X. (1910). Roku 1600 nechyběla Mariánská družina na žádné z 200 jezuitských kolejí.

Ačkoli nejprve vznikla mariánská družina mezi mladými chlapci školního věku, papežská bula Superna Dispositione mluví o sodalitách dospělých, které mohou být ustanovovány jsou pod vedením generálního představeného Tovaryšstva Ježíšova (jsou pak přivtěleny k sodalitě na Collegio Romano). Později mohly být sodality zřizovány pro specifické skupiny společnosti, jako jsou kněží, šlechtici a šlechtičny, obchodníci, dělníci, úředníci, osoby žijící v manželství, svobodní, vojáci, uliční sodality (ad infinitum). Každá z těchto skupin však je spojena se sodalitou Prima-Primaria římské koleje (Collegio Romano) která se setkává v římské oratoři sv. Františka Xaverského (Oratorio di San Francesco Saverio).

Mariánské družiny nebyly jen záležitostí žen, jak by tomu napovídal název. Ale na samém počátku se zakládaly pouze družiny mužské. V Čechách byla založena první Mariánská družina sv. Edmundem Kampiánem. Bylo to roku 1575 v Praze. Roku 1773 byli císařem Josefem II. zrušeni Jezuité a s nimi i mariánské družiny. V dekretu doslova stálo: „Zrušujeme na věčné časy všechny mariánské kongregace v Čechách.“ Během 41 let Mariánské družiny nemohly působit, ale již v roce 1814 obnovili Jezuité svou činnost a tím i existenci Mariánských družin.[1]