Marguerite Yourcenarová
Marguerite Yourcenarová, nepřechýleně Marguerite Yourcenar (pseudonym), vlastním jménem Marguerite Antoinette Jeanne Marie Ghislaine Cleenewerck de Crayencour, (8. června 1903 Brusel, Belgie – 17. prosince 1987, Bar Harbor, Maine, USA) byla francouzská autorka románů, esejí, povídek, básní, kritik, divadelních her a překladů (např. Virginie Woolfová). Stala se první ženou zvolenou do Francouzské akademie (1980).
Marguerite Yourcenarová | |
---|---|
Rodné jméno | Marguerite Antoinette Jeanne Marie Ghislaine Cleenewerck de Crayencour |
Narození | 8. června 1903 Brusel |
Úmrtí | 17. prosince 1987 (ve věku 84 let) Bar Harbor |
Povolání | romanopiskyně, básnířka, esejistka, překladatelka, vysokoškolská učitelka a spisovatelka |
Témata | román |
Významná díla | Hadriánovy paměti Kámen mudrců Alexis ou le Traité du vain combat Nouvelles orientales Archives du Nord … více na Wikidatech |
Ocenění | Cena Feminy (1968) Erasmus Prize (1983) Literarní cena prince Petra Monackého komandér Řádu čestné legie Grand prix de littérature de l'Académie française … více na Wikidatech |
Partner(ka) | Grace Frick |
Rodiče | Michel de Crayencour a Fernande de Cartier de Marchienne[1] |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jako spisovatelka se Yourcenarová proslavila především svými metafyzickými historickými romány, ve kterých se věnuje detailním portrétům lidí z minulých dob, ale i tématům jako je homosexualita. Většinou nejde o historické romány v tradičním slova smyslu, autorka se v nich nepokouší o rekonstrukci minulosti, ale snaží se spíše dobrat obecného smyslu lidského života. Yourcenarová se inspirovala atmosférou evropské renesance a neoklasicismu, ale také orientální moudrostí.
Biografie
Marguerite Yourcenarová se narodila do franko-belgické šlechtické rodiny v Bruselu. Její matka zemřela na následky porodu. Marguerite strávila rané dětství s otcem na zámečku Mont-Noir. Přestože nikdy nenavštěvovala školu, odmaturovala z latiny a řečtiny na výbornou. Psaní se začala věnovat už v pubertě, kdy prožívala hektické období kvůli svému nekonformnímu otci Michelovi, který hodně cestoval a žil aristokratickým životem. Ačkoliv ji podporoval v její spisovatelské kariéře a vydával na své náklady její první díla, citovou oporu u něho nenacházela, protože byl posedlý vidinou opětovného získání ztraceného jmění a čím dál víc propadal své herní vášni.
Dědictví, které Yourcenarové připadlo po otcově smrti, jí přes jeho marnotratnost stále ještě po dlouhou dobu umožňovalo žít bohémským životem a věnovat se literatuře, cestování a milostným aférám v Paříži.
Po vypuknutí druhé světové války se přestěhovala do Spojených států, kde se živila vyučováním francouzské literatury na Univerzitě v New Yorku. Strávila hodně času cestováním mezi Francií a USA, kde žila se svou partnerkou Grace Frickovou, která přeložila do angličtiny několik jejích děl. Po roce 1950 se natrvalo usadila ve státě Maine.
V roce 1980 se Yourcenarová, přestože o to příliš nestála, stala první ženou zvolenou do Francouzské akademie. Zemřela v malém městečku Bar Harbor na Mount Desert Island, ostrově na pobřeží státu Maine, dne 8. června 1987.
Dílo
Mezi její nejznámější díla patří zejména Les Mémoires d’Hadrien (1951) – pseudopaměti římského císaře Hadriána z 2. století n.l., L’Œuvre au noir (1968) – fiktivní životopis renesančního alchymisty, Le Labyrinthe du monde – autobiografická trilogie, Alexis ou le Traité du vain combat (1929) – její první román, ve kterém se homosexuálně založený muž formou dopisu pokouší vysvětlit své ženě, proč ji opouští, Pindare (1932) – životopis slavného antického básníka inspirovaný studiem antické literatury během autorčina pobytu v Řecku – a Le Coup de grâce (1939).
Bibliografie
- Le jardin des chimères (1921)
- Alexis ou le traité du vain combat (1929)
- La nouvelle Eurydice (1931)
- Pindare (1932)
- Denier du rêve (1934)
- La mort conduit l'attelage (1934)
- Feux (1936)
- Nouvelles orientales (1938) – přel.: Orientální povídky (Eva Schleissová)
- Les songes et les sorts (1938)
- Le coup de grâce (1939) – přel.: Rána z milosti (Jarmila Fialová)
- Mémoires d'Hadrien (1951) – přel.: Hadriánovy paměti (Marie Veselá-Janů)
- Électre ou La chute des masques (1954)
- Les charités d'Alcippe (1956)
- Constantin Cavafy (1958)
- Sous bénéfice d'inventaire (1962)
- Fleuve profond, sombre rivière: les negros spirituals (1964)
- L'Œuvre au noir (1968, Prix Femina 1968) – přel.: Kámen mudrců (Marie Janů-Veselá)
- Yes, Peut-être, Shaga (1969)
- Théâtre (1971)
- Souvenirs pieux (1974) – přel.: Bludiště světa (Jarmila Fialová)
- Archives du Nord (1977)
- Le Labyrinthe du monde (1974–84) – přel.: Bludiště světa (Jarmila Fialová)
- Mishima ou la vision du vide (1980)
- Anna, soror... (1981)
- Comme l'eau qui coule (1982) – přel.: Jak voda, která plyne (Růžena Steklačová)
- Le temps, ce grand sculpteur (1984)
- La Couronne et la Lyre (1986)
- Quoi? L'Éternité (1988)
Odkazy
Reference
- Freebase.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Marguerite Yourcenarová na Wikimedia Commons
- Osoba Marguerite Yourcenarová ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marguerite Yourcenarová
3. křeslo Francouzské akademie | ||
---|---|---|
Předchůdce: Roger Caillois |
1980–1987 Marguerite Yourcenarová |
Nástupce: Jean-Denis Bredin |