Margit Kovács

1924-1926 studovala grafiku a malbu na porcelán u Álmose Jaschika a poté základy práce s keramikou u Herty Bücher ve Vídni. Dále studovala v Mnichově Státní školu užitých umění.

Samostatně tvořit začala roku 1930, kdy vytvořila několik terakotových sošek, reliéfů a několik dalších dekorativních předmětů a slavila s nimi úspěch na Národním salónu a toho samého roku se dočkala i oficiálního ocenění na 4. výstavě užitého umění v Monze. velkou zkušeností pro ni byla práce v porcelánce v Sèvres. Pro maďarskou výstavu na EXPO 1937 vytvořila keramický obraz Budapešť královna na Dunaji. 1939-1940 vyzdobila portál kostela Svatého Emericha v Györu.

Ve druhé polovině 20. století začala vypalovat spíše barevné sošky glazurované než terakotové. Margit Kovács milovala příběh, její sošky často vyprávějí nějaký příběh. Ruce sošek bývají jakoby přerostlé a jejich gesta k nám mluví. I v dospělosti se umělkyně dokázala dívat na svět očima dítěte. Mnohé z jejich prací jsou plné okouzlení maďarským národním folklórem (např. Kojící matka, 1948, Sklizeň jablek, 1952 nebo Oblékání nevěsty, 1953). Ráda ztvárňovala příběhy z řecké a křesťanské mytologie (Filémón a Baukis, 1970 nebo Jidášův polibek, 1956). Margit Kovács byla citově velmi připoutána ke své matce a mnohé sochy a reliéfy, které vznikly po matčině smrti vyjadřují zoufalství a ztrátu jistot. Několik let po smrti matky umírá i sama Margit Kovács.

Margit Kovács odkázala množství svých sošek a dekorativních předmětů městu Szentendre. Zde se dnes nachází její muzeum. Další muzeum se nachází v jejím rodném Györu.

• SZABÓ MASSÁNYI, Kinga. Hétvégi kirándulások: Szentendre. Budapest: Tourinform ISBN 963-229-486-6. S. 10–11.
• SCHENK, Lea. Margit Kovács. Budapest: Karinart, 2007. ISBN 978-963-06-4099-2.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Margit Kovács na Wikimedia Commons
• Dílo Margit Kovács
• Museum Margit Kovács v Szentendre
• Museum Margit Kovács v Györu