Maremmanský skot

Původ plemene je odvozen od skotu Etrusků a později Římanů, ke kterému se dále křížila zvířata Hunů.[1] Po pozemkové reformě na začátku 20. století došlo k poklesům stavů tohoto skotu, na začátku 20. století se situace zlepšila a byla zavedena i kontrola dědičnosti a zdraví. Od druhé poloviny 20. století, když pracovní užitkovost skotu ztratila význam, počet zvířat opět poklesl, asi na 30 tisíc kusů.[1] Při šlechtění na masnou užitkovost byl přikřížen i limousinský skot, chianina a charolais, to se ale neosvědčilo.[1]

Maremmana je plemeno středního tělesného rámce, dobrého osvalení. Hrudník je široký, hřbet je rovný a záď dlouhá a široká. Nápadné jsou dlouhé rohy, které u krav mají lyrovitý tvar, u býků srpovitý. Zbarvení je světle šedé, býci jsou tmavší než krávy, především na krku a na lopatkách. Kůže je černá, stejně tak mulec a pazhehty. Telata se rodí červenohnědá a přebarvují se do třech měsíců věku.[1]

Je to plemeno pevné konstituce, zvířata jsou nenáročná, dlouhověká a odolná proti nemocem. Krávy se poprvé telí nejdříve ve třech letech, častěji až o rok později.[1] Jsou ale plodné, mezidobí je kratší než 14 měsíců.[1] Významnější je masná produkce, jatečná výtěžnost býků dosahuje 64 %.[1]