Marek Stromský

Závodnické kariéře se Stromský se věnuje od roku 1990.[5] Během své kariéry se patnáctkrát účastnil dostihového závodu Velká pardubická. Poprvé v roce 2002, kdy na konci Barbaresco dojel osmý.[6] Roku 2007, když jel v sedle Cieszymira, mu na Velkém Taxisově příkopu zkřížil cestu Maskul, který Stromského vyhodil ze sedla a jeho kůň Cieszymir dopadl tak nešťastně, že musel být utracen. Následující rok (2008) doběhl sice Amant Gris pod jeho vedením do cíle jako první, ovšem kvůli porušení pravidel, špatnému objetí točného bodu na trati, byl následně diskvalifikován. Během závodu v roce 2009 opět při závodě jím vedená klisna Shirley upadla tak nešťastně, že musela být utracena. Ve Velké pardubické 2010 jel s Amant Grisem, ale na cílové čáře o několik centimetrů podlehl Tiumenovi vedenému Josefem Váňou.[7]

V roce 2015 s valachem Nikasem slavil vítězství v novém traťovém rekordu 8:55,29 minut.[8] Ovšem 12. listopadu se objevily zprávy o dopingu vítězného koně,[9] na počátku roku 2016 užití dopingu koně potvrdil i kontrolní B-vzorek a v reakci na to se Stromský rozhodl ukončit závodní kariéru.[10] Nikas byl 28. ledna 2016 diskvalifikován a vítězem závodu se stal druhý kůň v pořadí Ribelino, v jehož sedle jel Pavel Kašný,[11] jenž je Stromského vzdáleným bratrancem.[12] O měsíc později s ohledem na podporu rodiny a fanoušků Stromský své rozhodnutí změnil a začal se připravovat na novou dostihovou sezónu. V ní se zvažoval opět účastnit Velké pardubické v sedle Nikase.[13] Závodu se nakonec na Nikasovi účastnil, nicméně po cíle nedojel, protože skončil po pádu na Velkém Taxisově příkopu.[14]

O rok později (2017) se Velké pardubické účastnil opět, ale tentokrát sedlal Charme Look, který obhajoval vítězství z předchozího roku.[15] Do cíle ovšem s koněm nedoběhl, neboť ho dobrovolně unaveného zastavil po 27. skoku z 31, aby zbytečně neriskoval možné Charme Lookovo zranění.[16]. Při Velké pardubické 2018 jel na Hegnusovi a v cíli byl druhý, když jej v závěrečné rovince předběhl Tzigane Du Berlais vedený žokejem Janem Faltejskem.[17] Přesto Stromský z umístění nepociťoval hořkost porážky a naopak se těšil, že má pro co žít (pro vítězství ve Velké pardubické).[18]