Marc Wilmots

Wilmots hrál nejprve v Belgii profesionálně za kluby K. Sint-Truidense, KV Mechelen a Standard Lutych. V letech 1996–2003 hrál v německém FC Schalke 04 s výjimkou sezony 2000/01, kdy působil ve francouzském Girondins Bordeaux.

S KV Mechelen vyhrál v roce 1988 Superpohár UEFA po celkové výhře nad nizozemským PSV Eindhoven.[4] a v sezoně 1988/89 domácí ligový titul. Se Standardem Lutych získal v sezoně 1992/93 prvenství v belgickém poháru po finálové výhře 2:0 nad R. Charleroi SC.[5] Úspěchy zažil i se Schalke 04, vyhrál s ním Pohár UEFA 1996/97[6][7] a v sezoně 2001/02 DFB-Pokal.[8]

Marc Wilmots působil v mládežnických reprezentacích Belgie U19 a U21.[9]

V A-mužstvu Belgie debutoval 26. května 1990 v utkání proti národnímu týmu Rumunska (remíza 2:2). Celkem odehrál v národním týmu 70 utkání a vstřelil 29 gólů dle Belgické fotbalové asociace.[9] Fotbalové databáze (např. National Football Teams nebo Footballdatabase.eu evidují pouze 28 gólů, rozdíl je v utkání 2. června 2001 proti Lotyšsku, kde padl jeden vlastní gól Lotyšů, který Belgická fotbalová asociace připisuje Wilmotsovi.[10]

Zúčastnil se čtyř světových šampionátů - MS 1990 v Itálii (nevyužitý náhradník)[11], 1994 v USA[12], 1998 ve Francii[13] a 2002 v Japonsku a Jižní Koreji.[14]

Hrál i na EURU 2000, které Belgie pořádala společně s Nizozemskem.[15]

S trenéřinou začal v roce 2002 jako dočasný kouč FC Schalke 04. Poté vedl belgický K. Sint-Truidense VV. V letech 2009–2012 byl asistentem u belgického A-mužstva.

Belgický národní tým převzal v květnu 2012. Belgii vyrostla silná generace hráčů (např. Eden Hazard, Jan Vertonghen, Vincent Kompany, Romelu Lukaku, Kevin Mirallas a další) a Wilmotsovi se podařilo dovést je na Mistrovství světa 2014 v Brazílii z prvního místa evropské kvalifikační skupiny A. S mundialem se Belgie rozloučila čtvrtfinálovou porážkou 0:1 s Argentinou.[16]