Mantov

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1272.[4]

Černé uhlí se u Mantova začalo dobývat okolo roku 1780. Postupně zde vzniklo mnoho drobných dolů. K větším podnikům patřily doly Hermann a Dittrich, které byly otevřeny dědici Hermanna Dietricha Lindheima roku 1862 a původně těžily tři sloje v hloubce do sta metrů. Poté, co je roku 1863 převzalo Mantovské těžařstvo, byly prohloubeny na 166 metrů a vlečkou napojeny do Stoda. Časem se staly majektem Západočeského horního a hutního spolku a Západočeského báňského akciového spolku. Po roce 1890 sloužily jako větrací šachty dolu Austria a uzavřeny byly okolo roku 1921. Okolo roku 1850 založila hrabata Waldstein a Schönborn důl Josef, který o tři roky později koupil Hermann Dietrich Lindheim a roku 1863 jej převzalo Mantovské těžařstvo. V blízkosti dolu Josef se nacházely doly Leopold a Petr.[5]

Západně od dolu Hermann, přibližně u silážních jam, býval pod poloviny devatenáctého století důl Mariahilf I. a jižně od něj Mariahilf II. Také tyto doly v roce 1853 koupil Hermann Lindheim. Posledním dolem v okolí byl důl Radbuza u osady Pančava. V roce 1877 patřil Löwovi ze Stoda, později se stal majetkem Západočeského báňského akciového spolku a uzavřen byl po roce 1920. Další velký důl Austria se nacházel v průmyslovém areálu Metálka východně od vesnice. Dosáhl hloubky 250 metrů a byl propojen s šachtou Hůrka u Losiny, která sloužila jako větrací jáma. Dne 28. srpna 1918 v dole došlo k výbuchu, při kterém zemřelo třináct horníků. Součástí dolu byla v letech 1892–1916 koksovna. Důl Austria byl uzavřen v roce 1920. O kilometr dál na severovýchod býval v letech 1912–1924 důl Ruska.[5]

• Dům dělnické kolonie – hornická kolonie Werk, z toho jen: čp. 35 a 40

• Martin Krippner (23. září 1817 Mantov – 1894 Warkworth, Nový Zéland), zakladatel novozélandské obce Puhoi[6]