Mansvét Förschan

Mansvét Förschan OFM (?-1720), latinsky Mansuetus Forschan byl český františkán a teolog. Narodil se v Březně[1] někdy před rokem 1685[2], zřejmě však ještě o něco dříve. Ve františkánském řádu působil zejména jako lektor teologie a církevního práva na klášterních školách.[3] V roce 1715 takto přednášel bohosloví na řádových generálních studiích v Praze u P. Marie Sněžné. V témže roce v pražském kostele Neposkvrněného početí P. Marie u františkánů hybernů pronesl veřejně pronesl obhajobu Neposkvrněného početí P. Marie vydanou též tiskem: Domus e Scoti Sententia Absque Labe Originali ... seu Maria Dei Genitrix gloria sine peccato. Praha : tiskař Karel Jan Hraba, 1715.[4]

Mansvét Förschan OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • provinciál české provincie františkánů (1719-1720)
  • generální vizitátor velkopolské františkánské provincie
Osobní údaje
Datum narozenípřed rokem 1685
Místo narozeníBřezno
Datum úmrtí8. říjen 1720
Místo úmrtíZásmuky
Povoláníteolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na provinční františkánské kapitule v Praze v září 1716 byl jmenován provinčním definitorem a na další řádné kapitule v září 1719 v Nyse byl zvolen českým františkánským provinciálem.[5] Spolu s vedením provincie zanechal aktivní výuky a byl dále titulován jako emeritní lektor. Podobně jako další čeští františkáni již dříve (Řehoř Jeřábek, Castulus Martin, Bernardin Ungar (†1707) nebo Sebastian Schambogen), působil jako generální vizitátor velkopolské františkánské provincie.[6] Zvládl ještě řídit mimořádné setkání provinčního definitoria v Zásmukách 15. září 1720, v místním klášteře však již zůstal a o několik dní později zde 8. října umírá. Vedení české františkánské provincie za něj přebral jeho zástupce (vikář) Wolfgang Forel.[7]

Reference
  1. Jako „Bohem. Brisnen. Subtilis Lector, & Praeclarus Orator“ jej uvádí WRBCZANSKY, Severin OFM. Nucleus Minoritius…. Vetero-Pragae: typis Joannis Caroli Hraba, 1746. S. 36.
  2. Podle Podle generálních statut františkánů z roku 1639 musel mít provinciál při zvolení alespoň 35 let věku a 15 let strávených v řádu. Viz Statuta generalia Cismontanae Familiae Ordinis Fratrum Minorum sancti Francisci Reformatorum. In Capitulo Generali Anno 1639 ... condita .... Příprava vydání Bernard Sannig OFM. Pragae: apud Fridericum Wenceslaum Swoboda, 1677. S. 76 (Caput VIII, 31).
  3. Jako „ss canonum lector actualis“ titulován na provinční kapitule v Praze 1716. Viz Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 160 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  4. Úplný titul: DoMVs E SCotI SententIa absqVe Labe orIgInaLI, sVb hoC argVMento: DeCet, & non repVgnat. Seu MarIa DeI GenItrIX, Orta SIne PeCCato. Et Neo-Pragae in Ecclesia Immaculatae Conceptionis B.M.V. honori sacrata, R.R.P.P. Hibernorum Ord. Min. S. Francisci Strictioris Observantiae, sub Annuis Solennijs. Oratorie propugnata / A M.V.P. Mansveto Förschan, Ord. Min. S. Francisci Ref. SS. Theologiae, & in Generali Studio Pragensi ad Nives B.V. Sac. Canonum Lectore actuali. 10 listů. Viz Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik (katalog Clavius) - BCBT12058. PUMPRLA, Václav. Soupis starých tisků ve fondech Státní vědecké knihovny v Olomouci. I, Tisky vydané na území Čech a Moravy v letech 1501-1800. Olomouc: Státní vědecká knihovna, 1974-1979. Č. 15137. Dochováno dále v Národní knihovně ČR, signatura 46 F 80. Digitální kopie dostupné v databázi Manuscriptorium nebo na Google Books
  5. Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 160-161.
  6. Liber memorabilium decanatus [sic, i.e. conventus] Zasmucensis, s. 342 – strojopisný přepis: Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54. GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 772. Čerpal dle odkazu knihy Severina Vrbčanského, Nucleus minoriticus, s. 50-52.
  7. Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 161. Liber Memorabilium ... Zasmucensis (cit.), s. 342.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.