Manfréda z Pirovana

Manfréda z Pirovana (též Maifreda, Mayfreda) byla vůdčí osobností kultu vilemínitů. Byla obviněna z kacířství a inkvizicí v září roku 1300 na hranici upálena.[1][2]

Manfréda z Pirovana
Úmrtízáří 1300
Příčina úmrtíupálení na hranici
Povolánínáboženský vůdce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Ženská papežka
v představě malíře
z 15. století.

Původ

Manfréda pocházela z rodiny Pirovano, která měla vazby k rodu Viscontiů, vládnoucímu rodu Milána.[3] Byla dcerou jednoho ze synovců arcibiskupa Umberta IV. z Pirovana[4] a sestřenicí mocného aristokrata Mattea Viscontiho, který se mimo jiné proslavil svou protipapežskou politikou. V blíže nespecifikované fázi života Manfréda vstoupila do kláštera sv. Kateřiny řádu humiliátů.

Manfréda v historii vilemínitů

Manfréda z Pirovana se stala vůdčí osobností a jednou ze zakladatelek kultu vilemínitů. Její působení v tomto hnutí se odhaduje na 20 let, od samého jeho počátku po Vilemínině smrti roku 1281 do roku 1300, kdy byla Manfréda upálena. Manfréda svým působením přispěla k rozšíření kultu. Podobně jako Vilemína soustřeďovala kolem sebe mnoho následovníků. Vilemínité jí přidělili titul papežky a při obřadních činnostech vystupovala oděna v papežském rouchu. Inkviziční spis uvádí výpovědi vyslýchaných, kdy při jednom z rituálů dochází k líbání Manfrédiných rukou a nohou, na oplátku jim požehnala a podala hostii.[5] Dále je Manfrédě připisováno autorství litanií Ducha svatého, složených ke cti a chvále Vilemíny.[6]

Manfréda byla mezi vilemínity chápána různě, což je dáno rozdělením kultu mezí starší a mladší následovníky. Starší následovníci měli možnost poznat Vilemínu osobně, což mělo vliv na pojetí Manfrédiny autority. Ze starších členů líbal Manfrédě ruce a nohy jediný, a sice Ondřej Saramita.[7] Mladší členové tak činili všichni. Manfrédinu osobnost v tomto hnutí je třeba chápat jako autoritu vnitřní a soukromou, působící hlavně na hostinách nebo v domě humiliátek, jehož byla představenou, nikoli jako veřejně vystupující osobnost, která by vyhledávala nové členy.

Manfréda v učení vilemínitů

Manfréda byla považována za zástupkyni Vilemíny na zemi. Její úkol byl podle vize vilemínitů ustanovit feminizovanou církev a na hlavní církevní posty dosadit ženy. Dále po udělení papežského titulu měla stejně jako sv. Petr pověřený Ježíšem kázat v Miláně a poté v Římě. Po usednutí na papežský stolec se měla zasloužit o očištění církve a pokřtění Židů, Saracénů i ostatních lidí stojící mimo římskou církev. Během Manfrédiny funkce papežky vize vilemínitů zahrnovala sepsání nových evangelií, kterými měla být nahrazena evangelia stará.

Reference
  1. Encyclopedia of Prophecy § 97.
  2. MURARO, Luisa. Guglielma e Maifreda: Storia di un’eresia femminista. 2. vyd. Milano: La Tartaruga, 2003. ISBN 8877383739. S. 111.
  3. Maifreda of Pirovano
  4. Maifreda of Pirovano
  5. Mikovec, Ferdinand, Vilemína, dcera krále Otakara
  6. Mikovec, Ferdinand, Vilemína, dcera krále Otakara
  7. Lenka Stará, Vilemína z Milána a její stoupenci, magisterská diplomová práce, http://is.muni.cz/th/146115/ff_m/, § 40.

Literatura
  • Newman, Barbara,From Virile Woman to WomanChrist: Studies in Medieval Religion and Literature,University of Pennsylvania Press 1. 1. 1995
  • Ashe, Geoffrey, Encyclopedia of Prophecy, Guglielma of Milan, ABC-CLIO 2001
  • Collins, Rogers, Keepers of the Keys of Heaven: A History of the Papacy, Basic Books 23. 2. 2009
  • Lenka Stará, Vilemína z Milána a její stoupenci, magisterská diplomová práce, http://is.muni.cz/th/146115/ff_m/
  • Mikovec, Ferdinand, LUMÍR – beletristický týdeník, Vilemína, dcera krále Otakara, svazek 2, Vydání 27–52

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.