Manduchaj
Manduchaj-chatun (mongolsky: Мандухай хатан, čínsky: 满 都 海哈 屯; pinyin: Mǎndūhǎi Hātún), také známá jako Manduchaj secen chatun (mongolsky Мандухай сэцэн хатан, nebo královna Manduchaj Moudrá), (c. 1449 – 1510) byla chatun (šlechtický titul, ženská alternativa k „chánovi“) ze severní dynastie Jüan v Mongolsku. Spolu se svým manželem Dajan-chánem opět sjednotila znepřátelené mongolské kmeny.
| Mandukhai Khatun | |
|---|---|
| Narození | 1449 Mongolsko |
| Úmrtí | 1510 (ve věku 60–61 let) Mongolsko |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mládí
Manduchaj byla jedinou dcerou Chorosbaje (Chorosbai, chingsang = velký rádce) z kmene Ongud ve východním Mongolsku. Její rodina byla aristokratická. V 18 letech se provdala za Manduul-chána, který vládl Mongolské říši v letech 1473–1479 a kterému porodila dceru. Manduchaj byla tímto upřednostněna před Yekhe Khabartu Yungin, neplodnou první ženou Manduul-chána.
Po zavraždění Manduul-chána jeho vlastním rádcem Eslem, špiónem dynastie Ming, v roce 1479 byl ponechán trůn bez dědice. Manduchaj vyšla z úkrytu a adoptovala sedmiletého sirotka Bátú Möngkeho, syna zesnulého Bajan Möngkeho z kmene Bordžiginů, přímého potomka Čingischána. Manduchaj prohlásila Bátú Möngkeho posledním žijícím potomkem Čingischána, Dajan-chánem, a odmítla sňatek nabídnutý mocným šlechticem Unuboldem. I přesto zůstal Unubold, jakožto potomek mladšího bratra Čingischána Hasara, věrný Manduchaj a malému chánovi.
Vládkyně Mongolska
Manduchaj velela Mongolům ve válce proti Ojratům (kmen ze západní části Mongolska), které porazila. Po letech utlačování a válčení s tímto západním kmenem Manduchaj a Dajan-chán Ojraty potrestali ustanovením těchto zákonů:
- Hřebeny přileb nesmí překročit délku dvou prstů
- Maso jezte bez nože
- Nenazývejte vaše ger (jurty) ordonem („palácem“)
- Před chánem klečte na kolenou
Kmen Ojratů přijal vše až na druhé pravidlo. Její ohromující vítězství nad Ojraty jí přineslo zpět reputaci Bordžiginů (Altan Urug – říský kmen Čingischána a jeho následovníků).
Když Bátú Möngke dosáhl devatenácti, Manduchaj se za něj vdala a tím převzala úplnou kontrolu nad Mongoly. Kmen Ojratů se znovu vzbouřil proti východním Mongolům a Manduchaj musela proti nim znovu vést svou armádu. Během bojů byla těhotná, ale i přesto bojovala. Po jedné dlouhé bitvě porodila chlapce dvojčata. Západní Mongolové byli opět pokořeni.
Od roku 1480 Dajan-chán a Manduchj zvýšili tlak na teritorium čínské dynastie Ming, protože byli až příliš blízko mongolských hranic a také zabili mongolského velvyslance. K zastavení Manduchaj a Dajan-chána dynastie Ming rychle dostavěla Velkou zeď. Dynastie Ming také začala používat nové střelné a palné zbraně k zastavení jejich vojsk a v oblasti Ordos rozmístila vojáky, aby hlídali Čínu. Manduchaj a Dajan-chán přesto pokračovali s nájezdy na říši dynastie Ming.
Konec života
Manduchaj zemřela v roce 1510. Podle nejvěrohodnějších zdrojů zemřela přirozenou smrtí. Některé legendy však tvrdí, že byla zavražděna dvojitým agentem z dynastie Ming, nebo jednou z manželových konkubín. Stejně jako hrob Čingischána a dalších velkých chánů, nebyl ani její hrob nikdy nalezen.
Literatura
- Davis-Kimball, Jeannine (2002). Warrior Women, An archaeologist's Search for History's Hidden Heroines. Warner Books, Inc. pp. 226–22. ISBN 0-446-52546-4.
- Weatherford, Jack (2010). The Secret History of the Mongol Queens: How the Daughters of Genghis Khan Rescued His Empire. Crown. ISBN 978-0-307-40716-0.
