Mallaig

Vesnici Mallaig založil ve 40. letech 19. století skotský peer Thomas Alexander Fraser z klanu Fraserů, 12. Lord Lovat a 1. baron Lovat, majitel panství Morar North, který nájemce svých pozemků na hospodářství Mallaigvaig vedl k tomu, aby se zaměřili na rybolov. Práce rybářů v této oblasti však byla náročná a nebezpečná, nebezpečný byl i život na tomto pobřeží. Například v roce 1881 zničila vichřice a vysoký příliv několik domů a o 10 let později bylo zaznamenáno, že počet obyvatel Mallaigu poklesl z původních 170 na 133. Úlovky přesto byly tak bohaté, že každý den je dopravovaly dvě velké lodě do Obanu, který měl již od roku 1880 železniční spojení s centrálním Skotskem.[1]

K dalšímu významnému rozvoji obce došlo po roce 1901, kdy byla až do přístavu v Mallaigu dovedena železniční trať West Highland Line, která umožnila spojení z Fort Williamu a Glasgowa do přístavů Oban a Mallaig s návazností na lodní dopravu, směřující ze západního pobřeží Skotska na ostrovy v oblasti Vnitřních a Vnějších Hebrid. V následujících desetiletích se Mallaig značně rozrostl, byly zde vybudovány nové ulice a také nový přístav. V roce 1932 postavili dva místní loďaři, John Henderson a Ian Macintyre, první trajekt, pojmenovaný Road to the Isles, na němž bylo možno převážet dvě auta, což v prvních letech postačovalo místním potřebám.[1]

Ruch mezi nádražím a přístavem na snímku z roku 1973

Rozvoj obce a přístavu pokračoval i po druhé světové válce. V 60. letech 20. století byl zdejší rybářský přístav považován za nejvýznamnější centrum lovu sleďů v Evropě, ryby z Mallaigu byly dováženy až do Dánska a Holandska. Od poloviny 70. let až do 80. let 20. století, t. j. převážně v době vlády konzervativní premiérky Margaret Thatcherové, však nastal značný pokles prosperity. Železnici opakovaně ohrožovalo zrušení, hlavní těžiště dopravy na ostrov Skye se přesunulo na trasu Inverness - Kyle of Lochalsh. Rapidně pokleslo množství ryb v přilehlých vodách, v důsledku čehož byl v této oblasti na dobu čtyř let vyhlášen zákaz lovu sleďů.[1]

Do jisté míry se udržel význam Mallaigu a jeho okolí pro turistický ruch. Mimo jiné k tomu přispěl i soukromý dopravce, který od roku 1984 začal provozovat v trase Fort William - Mallaig turistický parní vlak Jacobite s programem, provázejícím návštěvníky po stopách jakobitského uchazeče o anglický, skotský a irský trůn Karla Eduarda Stuarta, zvaného Bonnie Princ Charlie.

Po útlumu z 80. let se život v Mallaigu na přelomu 20. a 21. století více méně opět obrátil k lepšímu. Rozvinul se opět rybolov, zejména lov krevet. V Mallaigu je základní a střední škola, která je spádová i pro oblast Knoydart. Jsou zde četné restaurace a ubytovací zařízení, krytý plavecký bazén a rybářské společenské centrum. Kromě železniční stanice jsou v Mallaigu dvě přístaviště pro osobní lodní dopravu. Z Mallaigu pravidelně vyplouvají trajekty společnosti Caledonian MacBrayne do přístavu Armadale na ostrově Skye a na tzv. Small Isles - Malé ostrovy - Eigg, Muck, Rùm a Cannu.[2] Lodní spojení mezi Mallaigem a Inverie na poloostrově Knoydart, důležité zejména pro dopravu žáků do škol, zajišťuje společnost Western Isles Cruises Ltd.[3] Do Mallaigu vede z Fort Williamu silnice A830, které se v duchu tradice přezdívá Road to the Isles (Cesta k ostrovům). Stejně jako železniční trať West Highland Line, která je řazena mezi nejkrásnější železniční tratě světa, je tato silnice označována jako panoramatická a hodná zvláštní pozornosti turistů.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mallaig na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mallaig na Wikimedia Commons

• Undiscovered Scotland: Mallaig (anglicky)