Malíkovice (tvrz)

Dle evidenčního listu památky se jedná o přízemní dům z cihel a kamene, kdysi komorového typu se sedlovou střechou a dvojitou taškovou krytinou. V době JZD sloužila budova jako šrotovna. Z památkového hlediska jsou označeny jako významné jen zárubně obou vstupních dveří a okna komor. Přestavěné hospodářské budovy mají z hlediska památkové ochrany malý význam.[2]

V novějších pramenech se mluví o prvním majiteli o Ctiborovi z Malíkovic a to v roce 1349. Některé prameny uvádějí také Přibyslava z Malíkovic a rok 1219. Ves kolem tvrze byla poté rozdělena na několik statků a později znovu sloučeny roku 1418, kdy se majitelem celé obce stal Bušek z Malíkovic. Při této příležitosti je poprvé tvrz výslovně zmiňována. Dalším majitelem tvrze byl Jindřich z Malíkovic, syn Buška. Poté získali ves Malíkovští z Bysně.[1]

V roce 1508 kopil Malíkovice Děpold z Lobkovic, o dvě generace později koupil zadlužené Malíkovice Gothard Florián Žďárský. Za Gotharda byla provedena renesanční přestavba tvrze. Poté v roce 1599 koupily vesnici sestry Eliška a Marie Valdštejnky z Martinic, poručnice tehdy nezletilého Jaroslava Bořity. V rámci této koupi byla ves připojena k panství Smečno.[1]

Od připojení k Smečnu přestala tvrz sloužit jako panské sídlo a začala být využívána jako hospodářský dvůr. Z původní tvrze se zachovaly renesanční portály u obytných budov hospodářského dvora. V roce 1945 byl hospodářský dvůr včleněn do JZD Rozvoj, po roce 1989 byl dvůr vrácen původním obyvatelům a je v soukromém vlastnictví.[1]