Maketa Škodových závodů

Plzeňská Škodovka patřila v době okupace do koncernu strojíren Reichswerke Hermann Göring[5] a byla součástí zbrojařského průmyslu zásobujícího nacistické Německo vojenským arzenálem.[6] Civilní výrobní program byl utlumen a většina výroby produkovala zbraně.[4] Pro svou produkci byla přirozeným cílem bombardérů britského a později i amerického letectva, které usilovaly o její zničení.[1]

Napodobeniny komínů

Maketa v létě 1945

Němci si uvědomovali význam jedné z největších zbrojovek Říše a vnímali snahu britského RAF o její bombardování.[1] Nechali proto severozápadně od Plzně vystavět model továrny, aby zmátli spojenecké letectvo a to bombardovalo místo továrny podvrženou atrapu.[3][7] Velmi věrohodně vypadající dřevěná maketa postavená na ploše 100 hektarů byla potažena pytlovinou a měla i pro Škodovku typické komíny, zahrnuty byly i napodobeniny železničních tratí do Chebu a na Domažlice.[3][8]

Ač je často uváděno výstavba makety v roce 1943,[3][4][9][10] byla vybudována již v roce 1941.[11][12] Ostatně na falešný model několik kilometrů západně od továrny upozornili Londýn již v dubnu 1942 českoslovenští parašutisté prostřednictvím vysílačky Libuše při operaci Canonbury.[13] Uvažovali také, zda by bylo možné maketu zapálit.[13]

V poválečném dokumentu Strategic Air Victory in Europe je zmíněno, že maketa zmátla jednou 15. leteckou armádu USAAF.[14] Klamný cíl nebyl za války nijak zasažen[3][12] a přečkal do konce války.[8] Následně byla maketa využita jako zdroj materiálu pro opravu Škodových závodů těžce poškozených posledním náletem.[8][12]

Spolek přátel kostela sv. Jana Nepomuckého na Chodském náměstí a národopisec Ladislav Lábek iniciovali vytvoření betlému, který by odrážel Plzeňsko a jeho folklór. Realizace Plzeňských jesliček se ujal sochař Jan Vasilej Čermák. Začal v roce 1943 malbou panoramatu Plzně a jejího okolí od lochotínského statku Lüftnerka. Na detailním třímetrovém obrazu, který je pozadím betlému, je zachycena i dřevěná maketa Škodovky.[15]

Vábnička na bombardéry u Vejprnic nebyla jedinou svého druhu, za války vznikly podobné falešné továrny na více místech Evropy. Např. Vítkovické železárny měly svou napodobeninu u města Kravaře nedaleko Opavy.[16]