Makedonské železnice

Makedonské železnice (Македонски железници, Makedonski železnici) je veřejný provozovatel železniční dopravy v Severní Makedonii. Železniční doprava v Severní Makedonii probíhá na síti tratí, čítající 699 km, z čehož je 232 km elektrizováno střídavou napájecí soustavou 25 kV, 50 Hz.[1] Severní Makedonie je připojena k síti řeckých a srbských železnic a k železnicím v Kosovu (tato trať byla od války v Kosovu v roce 1999 až do roku 2005 uzavřena[2]). Připojení k tratím Albánie a Bulharska existuje zatím pouze v plánech.

Mapa makedonské železniční sítě. Přerušovanými čarami jsou zakresleny tratě plánované a tratě se zastaveným provozem
Vlak Makedonských železnic

Celá síť je jednokolejná, vozidla pocházející ještě z parku bývalých jugoslávských železnic, jsou zastaralá, infrastruktura je také ve špatném stavu[1] a v jízdním řádu mnoho spojů nenalezneme.[3] Všechny tyto faktory způsobují, že ačkoliv jsou zde jízdenky levné, přesto není železnice cestujícími příliš využívána. Od srbských k řeckým hranicím (Tabanovce-Gevgelia) prochází Panevropský železniční koridor, konkrétně Koridor 10 (Salcburk-Soluň), na jehož odbočce (10c) leží také vlakové nádraží v hlavním městě Skopje. Makedonií projíždějí mezinárodní rychlíky s přímými lůžkovými a lehátkovými vozy, které pokračují i do dalších evropských zemí.[4]

Budoucnost

V současnosti (říjen 2015) je možné využít mezistátního spojení do sousedního Kosova (Skopje-Priština), Srbska (Skopje-Beograd) a Řecka (Skopje-Soluň). Neshody mezi Srbskem a Kosovem vytvořily z odbočky do Prištiny prakticky slepou kolej. Spojení Severní Makedonie s Evropou tak zajišťuje mj. právě trať do Srbska, zejména nádraží Bělehrad nebo odbočka do Bulharska ve městě Niš. Hospodářská krize také brzdí dokončení odbočky (10d) z Bitoly do řeckého přístavu Igoumenitsa. Makedonská vláda je pozitivně hodnocena EU za dílčí pokroky při dostavbě Koridoru 10.[5] Dalším Panevropským koridorem, je Koridor 8, který využívá stávající železniční infrastrukturu (Kumanovo-Kičevo). Projekt počítá s propojením bulharského přístavu Varna, makedonským Skopje a albánským přístavem Drač. Tím by Severní Makedonie získala železniční spojení s Albánií a Bulharskem, ale jako vnitrozemský stát, jednodušší přístup k Černému a Středozemnímu moři. Koridor VIII však bude značně finančně náročný. V roce 2011 makedonská vláda zadala vyhotovení koncepčního projektu, studie proveditelnosti a vlivu na životní prostředí v úseku Kičevo-Albánie, st. hranice (63 km). O rok později, rozhodla o zpracování technické dokumentace v úseku Kumanovo-Bulharsko, st. hranice.[6] Prodloužením trati z Kičeva k albánskému městu Lin, zbývá dobudovat jen krátký úsek ke stávající železniční trati (Pogradec-Drač), toto spojení by přineslo jednodušší spojení k jezeru Ohrid, které patří mezi vyhledávané turistické cíle v obou zemích. Nemalé investice do železniční infrastruktury proto bude muset vynaložit i Albánie, jejíž vozový park či kolejový svršek nikdy nesplňoval evropské standardy. V materiálech k projektu Koridoru 8 (např. na stránkách Ministerstva dopravy Severní Makedonie), je napojení na albánskou železniční sít zmiňováno velmi okrajově. Projekt je tak primárně zaměřen na železniční spojení s Bulharskem.

Nákladní doprava

V nákladní dopravě je důležitá přeprava uhlí a ropy.[7]

Reference
  1. Kalina, Jiří; Makedonie – stručná charakteristika a dopravní situace; r. 2007
  2. CSPSV. Trať mezi Makedonií a Kosovem obnovena. [] [online]. 2005-12-25 [cit. 2010-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-24. ISSN 1801-5425.
  3. Jízdní řád makedonských železnic. www.mz.com.mk [online]. [cit. 2010-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-28.
  4. Řazení dálkových vlaků Makedonských železnic; vagonweb.cz
  5. http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=MOTION&reference=B7-2013-0186&language=CS#_part1_def2
  6. Archivovaná kopie. www.mzi.mk [online]. [cit. 2013-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-24.
  7. Archivovaná kopie. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2013-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-17.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.