Magie ve starověkém Řecku

Magie ve starověkém Řecku zahrnovala celou škálu praktik, které zahrnovali mimo jiné mageia či goéteii, epoidai (zaříkávání), katadesmos (proklínací tabulky), farmaka (posilující lektvary i jedy, čarodějnictví), periapta (amulety), filtra (milostnou magii), kollossoi („vúdú panenky“) a různé formy věštění. Pohled starověkých Řeků neznal moderní dělení na magii, vědu, náboženství a pověru. V řecké mytologii lze nalézt řadu postav spojených s magií či čarodějnictvím. Jako čarodějka bývá označována například Kirké a Médeia. S magií či čarodějnictvím byly také spojována významná božstva jako Hermés a Hekaté, nebo thrácký pěvec Orfeus.[1]

Frederick Sandys, Médeia, 1866-1868

Praktikování magie vyvolávalo určitou nedůvěru a často spojováno či zaměňováno s činnostmi jako je travičství. V jónském městě Teos byl v 5. století př. n. l. muž se svou rodinou za záškodnou magii (farmaka deleteria) potrestán smrtí, ve 4. století př. n. l. byla se svými dětmi v Athénách popravena Theoris z Lemnu, která byla farmakis „kouzelnice, čarodějka“, ale není jasné jaká byla povaha jejího obvinění. Proti magii vystupoval například Platón, ale také epikurejci a stoikové.[1]

Užití termínu magie v kontextu starověkého Řecka je některými badateli zpochybňováno s poukazem na nerozlišitelnost „magie“ od „náboženství“, ale také od pověry či vědy.[1] Nabízí místo toho termíny jako „magicko-náboženské fenomény“ nebo „neschválené náboženské aktivity“.[2]

Terminologie a praktiky

Původním obecným termínem pro magii byl ve starořečtině goéteia (γοητεία). Tento výraz vychází z goés (γόης) „čaroděj, kouzelník, kejklíř“ a to z goaó „křičet, sténat, naříkat, kvílet (nad mrtvým)“. Z tohoto důvodu bylo později slovo goéteia spojováno s nekromantií, jako například v Sudově slovníku, a obecně černou magií. Neexistují však důkazy že takové speciální konotace měl výraz i původně. Výraz mageia (μαγεία) vychází z magos (μάγος) vychází ze staroperského magu-, které označovalo zvláštní třídu věštců a vykladačů snů. K převzetí tohoto slova došlo již v 5. století př. n. l. a postupně nahradilo výraz goéteia. Dalším výrazem pro praktikta magie byl epodos, které znamená doslova „zpívající“ nebo „směřující svoji píseň na něco“, což naznačuje souvislost se zpívanými zaklínadly.[3]

Ze slova farmakon (φάρμᾰκον), které označovalo posilující lektvary, léky i jedy byla odvozena slova jako farmakeia „lékařství, magie, čarodějnictví“ (φαρμακεία), farmakeus „travič, čaroděj, lékárník“, farmakis „čarodějka, čarodějnice“ (φαρμακίς) a farmakos „obětní beránek“ (φαρμακός). Ze slova farmakon je odvozeno také adjektivum polyfarmakos (πολυφάρμακος) „mnoha farmak (znalý)“, kterým jsou v Iliadě popisováni lékaři, v Odysseii bohyně Kirké a v Argonautice Médeia.[4]

Amulety a talismany byly nazývány períapton (περίαπτον) a fylaktérion (φῠλᾰκτήρῐον), z nichž druhý jmenovaný byl užíván k ochraně nositele. Mohli být vyrobeny ze dřeva, kosti, kovu nebo kamene, vzácně i z polodrahokamu a mít podobu či nést vyobrazení falu, oka, vulvy, uzlu, skarabea nebo ruky ukazující obscenní gesto, či nést další blahodárné a ochranné symboly. Mohly se skládat také z papyru či kovového plíšku s magickými slovy či být uloženy v váčku.[1] Ochranné předměty, která chránila celá města se nazývaly paládium.

Kletba (agos, ara či euche) byla nástrojem pomsty vůči nepřátelům dotyčného, ale také způsobem hrozby udržující veřejný pořádek.[1] Již od archaické doby se ke kletbám, ale také k milostné magii, užívali panenky zvané kollosoi, v řecko-římské době získali na oblibě proklínací tabulky zvané katadesmos.

Odkazy

Reference
  1. CARTWRIGHT, Mark. Magic in Ancient Greece [online]. World History Encyclopedia. Dostupné online.
  2. WATSON, Lindsay C. Magic in Ancient Greece and Rome. [s.l.]: Bloomsbury Academic, 2009. ISBN 978-1788312981. S. 1–2.
  3. DICKIE, Matthew W. Magic And Magicians In The Greco- Roman World. [s.l.]: Routledge, 2001. ISBN 0-415-31129-2. S. 12–14.
  4. LIDDELL, Henry George; SCOTT, Robert. A Greek-English Lexicon [online]. Dostupné online.

Literatura
  • WATSON, Lindsay C. Magic in Ancient Greece and Rome. [s.l.]: Bloomsbury Academic, 2009. ISBN 978-1788312981. S. 1–2.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.