Madona z Údlic

Madona z Údlic (1400-1410) je typickou ukázkou gotického sochařství krásného slohu. V severočeském regionu patří k nejkvalitnějším devočním kopiím,[1] pro které sloužila jako předloha Plzeňská madona (1380-1384). Je vystavena ve stálé expozici středověkého umění Oblastního muzea v Chomutově.

Madona z Údlic (1400-1410)

Původ sochy

Socha se nacházela v románském římskokatolickém kostele Povýšení svatého Kříže v Údlicích (Eidlitz, Udelicz),[2] pocházejícím z doby před polovinou 13. století. Objednavatelem mohl být tajný kurfiřstký rada Anarg z Waldenburgu (* před 1331, † po 1429), který byl majitelem Údlic v letech 1395-1446 a kromě toho vlastnil majetky v Sasku - hrady Wolkenstein a Schrfenstein, město Zschopau a polovinu obce Gelenau.

V Údlicích je socha doložena od roku 1658, kdy je zmíněna ve spisu Trophaea Mariana. V 17. a 18. století patřila k velmi uctívaným milostným sochám.[3] V Mariánském atlasu oseckého mnicha P. Augustina Sartoria je zmíněna legenda o zázračném zachránění dvou zedníků, kteří se zřítili při stavbě kostela v Údlicích, připsaná soše údlické Madony.[4] Jako dlouhodobá zápůjčka Římskokatolické farnosti, děkanství Chomutov, je od roku 2003 vystavena v Oblastním muzeu v Chomutově.[5]

Popis a zařazení

Socha z lipového dřeva, výška 71,5 cm, šířka 30 cm, plně plastická, s polychromií z pozdější doby. Podle částečně zachovaných nápisů na zadní straně byla restaurována v letech 1784 a 1900, poslední restaurování provedla Lenka Helfertová roku 2013.[5] Novější vrstvy polychromie poněkud zakrývají původní vzhled Madony, zejména v inkarnátech.

Madona z Údlic je řazena do závěrečné fáze kulminace krásného slohu. Tomu odpovídají plně plastické a měkce splývavé záhyby bohatého roucha, výstavba tělesného objemu a rytmická kompozice draperie. Madona má subtilní tělo a typickou mladistvou a líbeznou ("kočičí") tvář, korunku, bílou roušku a tmavé vlasy spletené podél hlavy. Ježíšek je položen horizontálně, pravou rukou drží matku kolem krku a v levici drží sféru.[6][1]

Tělo Madony je esovitě prohnuto od pravé volné a šikmo ukročené nohy přes vysunutý levý bok až hlavě, nakloněné k dítěti. Kompozičně je prohnutí těla vyvažováno torzí Ježíškova těla směrem od Marie k divákovi a nakloněním jeho hlavy k levému rameni matky. Celkový objem sochy je spíše rozestřen do stran a z plochy vystupuje zejména volná noha a hmota záhybů.

Plášť spadá z ramen a na hrudi odkrývá spodní roucho se špičatým výstřihem. Pod tělem Ježíška je prověšen a u loktů podkasán a zakončen mohutnými kaskádovými závěsy. Před tělem tvoří plášť dva vysoké mísovité záhyby. Specifickým rysem je tzv. "české koleno", které zvýrazňuje volnou nohu zaoblením pláště směrem k podstavci. Mezi oběma nohama tvoří plášť výraznou prohlubeň a jeho diagonální záhyby jsou na podstavci zakončeny trubkovitě vytaženou horní hranou. Na zadní straně spadá plášť z ramen několika vertikálními záhyby, z nichž dva se pod koleny ostře diagonálně zalamují.[1]

Autor sochy byl řezbář obeznámený s vrcholnými díly krásného slohu. Koncepce sochy vychází z Plzeňské madony, ale je rozvedena více do šířky a určena pro čelní pohled. Oproti Madoně z minoritského kláštera v Krumlově, která pochází ze stejného období, je údlická madona subtilnější a svým jednodušším systémem záhybů drapérie se více přibližuje dílům jako Sv. Kateřina z Poznaně nebo sv. Kateřina z Jihlavy. Plzeňská Madona byla předlohou pro řadu děl v Sasku a Horní Lužici (Madona z Eutritsch u Lipska, Madona z městského muzea v Míšni). Pozdější díla byla ovlivněna švábským uměním a ranými díly Hanse Multschera (Oltář ze Zhořelce), gesto Ježíška objímajícího matku se opakuje u mladších soch z druhého desetiletí 15. století (domácí oltář biskupa Dietricha III. von Schönberg).

Sochu do literatury uvedl Josef Opitz v katalogu k výstavě gotiky severozápadních Čech roku 1928.[7]

Jiná díla
  • Plzeňská madona - Madona z kostela sv. Bartoloměje v Plzni (1380-1384)
  • Madona z Wilsdruffu (Staatliche Kunstsammlungen Dresden)
  • Madona z Helbigsdorfu (zničena 1945)
  • Madona z minoritského kláštera v českém Krumlově (1420-1430)
  • Torzo Madony z prachatického muzea (nezvěstné)
  • tzv. druhá Vimperská madona
  • Madona z Nebanic u Chebu[8]
  • Plzeňská madona (1380–1384)
  • Madona z minoritského kláštera v Českém Krumlově, Národní galerie v Praze
  • Vimperská madona (kolem 1400), novodobá kopie
  • Maria mit Kind aus Wilsdruff
  • Hausaltar des Dietrich von Schönberg (1430)

Zajímavosti

Údlické Madoně byla věnována druhá kaple poutní cesty Via Sancta z Prahy do Staré Boleslavi.

Reference
  1. Ottová M, 2014, s. 26
  2. Tomáš Koubek, Románské kostely Čech, Nakladatelství Brána, Praha 2014, ISBN 978-80-7243-683-5, s.282-285
  3. Jan Royt, Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století, Karolinum, Praha 2011, s. 43-299
  4. Jan Royt, Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století, Karolinum, Praha 1999, s.31
  5. Helena Dáňová, Renáta Gubíková (eds.), 2014, s. 134
  6. Helena Dáňová, Renáta Gubíková (eds.), 2014, s. 137
  7. Josef Opitz, Gotische Malerei und Plastik Nordwestböhmens, Katalog der Ausstellung in Brüx-Komotau, 1928
  8. Ševčíková J, 1975, s. 20, č. kat. 8,9

Literatura
  • Helena Dáňová, Renáta Gubíková (eds.), Všemu světu na útěchu. Sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590, 351 s., Oblastní muzeum Chomutov 2014, ISBN 978-80-87898-07-9
  • Michaela Ottová, Sochařství 15. století v Severních a Severozápadních Čechách, 290 s., Fakulta užitého umění a designu Univerzity jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem 2004, ISBN 80-7044-489-4
  • Jana Ševčíková, Chebská gotická plastika, Galerie výtvarného umění v Chebu 1975

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.