Křižácká bible

Pro rukopis se užívá několik názvů. Křižácká bible, Bible Ludvíka IX., Morganova bible či také Maciejowského bible – bohatě iluminovaný pergamenový foliant vznikl na objednávku francouzského krále v letech 1240 až 1250. Proto také nese název podle iniciátora šesté a sedmé kruciáty.

Manuskript, jehož historie v 15. a 16. století není známá, patřil na počátku 17. století patřil krakovskému biskupovi Bernardu Maciejowskému, který ho 1608. roku poslal prostřednictvím papežské delegace perskému šachovi Abbásu I.[1].

V 18. století byla kniha patrně v držení židovských majitelů nebo správců, o čemž svědčí poznámky na okrajích zapsané většinou v perštině hebrejským písmem [2].

V 19. století koupil anglický bibliofil Thomas Phillipps folio od Řeka Jonase Athanasia[1].

V roce 1916 [2] Phillippsovi potomci Bibli prodali americkému miliardáři Johnu Pierpontu Morganovi a nyní je přechovávána v Novém Yorku v Morgan Library & Museum (sygn. Ms M. 638)[1].

Bible se skládá ze 43 pergamenových folií o rozměrech 390 × 300 mm[2]. Na rozkaz Abbáse I z ní odebrali 3 folia, na kterých byla vyobrazena vzpoura Abšaloma, Davidova syna proti Davidovi (šáh tuto událost nepovažoval za vhodnou pro své syny)[1]. Dvě vyňatá folia jsou nyní uložena v Paříži ve Francouzské národní knihovně (sygn. MS Nouv. ACQ. Lat. 2294) a jedno se nachází v Los Angeles v Muzeu Paula Gettyho (sygn. MS 16)[2].

Tato bible obsahuje 283 ilustrací k biblickým knihám od Genesis do 1. knihy královské ( do vlády krále Davida). Obrazy jsou po čtyřech na každé straně a ukazují příčinu a její důsledek (byť ne úplně vždy podle biblické chronologie, pokud např. měly ukázat prvou a nepravou vraždu). Tak měly za úkol posílit didaktickou roli obsahu Bible.[1].

Tvůrci iluminací při své tvorbě byli nuceni klást velký důraz na zobrazení bitevních scén, které mělo zřejmě zapůsobit na budoucí účastníky kruciáty směřované do Svaté země. Maciejowského bible je jedním z nejlepších pramenů historie vojenství ve středověku. Předpokládá se, že na ní pracoval voják, a to podle důkladnosti, s jakou jsou ukázané podrobnosti zbraní a vybavení rytířů. Z pohledu kompozice i pečlivosti jsou bitevní scény mnohem lepší, než výjevy běžného života[3].

Původně kniha neměla žádné texty. polem poloviny 14. století byly připsány krátké poznámky latinou, popisující obsah ilustrací. Domníváme se dnes, že byly doplněné v Neapoli z iniciativy Karla I. z Anjou. V Persii – na pokyn Abbáse I – v knize doplnili překlad většiny latinských poznámek do perštiny. Později text rozšířili o hebrejsko-perské texty (perský text psaný hebrejskou abecedou)[1].