Maďarská mytologie

Maďarskou kosmologii je tvořena Vesmírným stromem protínající Zemi a Nebesa. Nebesa mají podobu velkého stanu otáčejícího se kolem Stromu s otvory, kterými prosvítá nebeský oheň – Slunce, Měsíc a hvězdy. V koruně Stromu mají svá sídla bohové, nížeji démoni a hrdinové, a nejníže, na zemi, lidé a zvířena. Pod kořeny Stromu žije drak Sárkány. Vyskytuje se i odlišný výklad o Vesmírném jelenovi, jenž na čele nosí Slunce, na ramenech Měsíc a na zádech hvězdy. Pro bojovníky při bitvě byl znamením vítězství, pro prostý lid naopak poslem smrti.[1]

Maďarská mytologie zná řadu bohů, démonů a hrdinů. Mezi nejznámější patří:

• Isten – bůh nebes, světla a války, stvořitel, bojovník proti zlým démonům zjevující se v podobě orla
• Boldogasszony – partnerka Istena a mateřská bohyně, její jméno znamená doslova „blahoslavená panna“, jež nejspíše vzniklo až pod vlivem křesťanství.
• Hador – bůh světla a bojovník proti temnotě
• Nemere – bůh bouře
• Baba – bohyně porodu
• Ország Kovács – bůh kovář
• Turul – raroh veliký, vystupuje v příběhu o příchodu Maďarů do Panonie
• Hunor a Magor – mytičtí předci Hunů a Maďarů
• Almoš – pololegendární maďarský vůdce, předchůdce Arpáda

Kromě kněží znalo maďarské náboženství také táltose – šamany, o kterých se věřilo, že mohou v extázi cestovat po Vesmírném stromě, a regösi, kteří kráčeli o zimním slunovratu „ze říše mrvých do říše živých“ od domu k domu zpívajíc písně, které měly přinášet štěstí a zdraví. V křesťanské době se proměnili v koledníky.[1]