Multiple-input multiple-output

Počátky MIMO spadají až do roku 1970. V roce 1984 vytvořil Jack Winters z Bellových laboratoří první dokumenty, týkající se rádiové komunikace za použití více antén. Jack Salz, také z Bellových laboratoří, zveřejnil článek týkající se MIMO technologie v roce 1985. Článek byl založen Wintersově výzkumu.

Vstupně-výstupní vztah v MIMO systémech s ${\displaystyle N_{v}}$ vysílacími anténami a ${\displaystyle N_{p}}$ přijímajícími lze popsat následovně: ${\displaystyle \mathbf {y} =\mathbf {HWx} +\mathbf {n} }$ , kde ${\displaystyle \mathbf {x} }$ je ${\displaystyle N_{s}\times 1}$ vektor vysílaných znaků, ${\displaystyle \mathbf {y} }$ je ${\displaystyle N_{p}\times 1}$ vektor přijímaných znaků a ${\displaystyle \mathbf {n} }$ je ${\displaystyle N_{p}\times 1}$ vektor přijímaného šumu; ${\displaystyle \mathbf {H} }$ je ${\displaystyle N_{p}\times N_{v}}$ matice koeficientů kanálu a ${\displaystyle \mathbf {W} }$ je ${\displaystyle N_{v}\times N_{s}}$ lineární předkódová matice. Vysílací symboly jsou tedy ${\displaystyle N_{s}}$-násobně prostorově vynásobené nad MIMO kanálem, jinými slovy, ${\displaystyle N_{s}}$ proudů je vysíláno paralelně, což teoreticky vede k ${\displaystyle N_{s}}$-násobnému zvýšení prostorové efektivity. Lineární předkódování implikuje, že předkódová matice ${\displaystyle W}$ je použita k předkódování vektorů symbolů ke zvýšení výkonu. Sloupcová dimenze ${\displaystyle N_{s}}$ matice ${\displaystyle W}$ může být zvolena menší než ${\displaystyle N_{v}}$, což je užitečné, pokud kanál nemůže přenášet ${\displaystyle N_{s}}$ proudů.